křesťanství, nenašla žádoucího ohlasu. Teprve Jan Hus
dovedl učiniti z otázky reformace životní problém celého
národa, když rozpravy o věcech víry přenesl s universitní.
katedrydo lidu, a když své stanovisko zpečetil smrtí
mučednickou.

Jan Hus byl větší spisovatel než bohoslovec. Jako
universitní učitel, jenž si získal nesmírnou popularitu
úspěšným krokem o znárodnění vysoké školy pražské, přidržoval
se běžného realismu a spojil jej bez obtíží s radikalismem
Angličana Wyclifa, v jehož lIlauce dočasně utonul, a to tak,
že v latinských svých spisech podává málo více než
parafrazi mistra oxfordského. Jako český spisovatel a
prostonárodní kazatel znal však tento syn prostého venkovana
cestu, vedoucí neklamně k srdci lidu. Rozuměje správně
potřebám přítomnosti, zavrhl v pravopise i v jazyce
archaismy a přizpůsobil je živému usu. Dbalo rozkvět
lidového zpěvu.v kostele jazykem národním a dovedl umění
kazatelské, které přenesl konečně z chrámu pod širé nebe,
k veliké dokonalosti. V duchu literární tradice staročeské
kořenil svou řeč živly gnomickými, lidovými metaforami,
realistickými obrázky ze skutečnosti. Nezavrhoval satiry,
paskvilu, zkresleniny, jichž vydatně užíval ve svých spisech
polemických, ale naopak byl ztělesněnou vlídností a něhou
v osobních projevech, zvláště v proslulých listech
posílaných ze žaláře žákům a krajanům. Za každou slovesnou
prací Husovou stojí celá osobnost, soustřeďující v sobě
hlavní síly svého národa ve své době. A tato osobnost
vstoupila dne 6. července 1415 na hranici v Kostnici, aby
poznanou pravdu proti vůli celého koncilu a k ÚŽaliU veškeré
Evropy obhájila svým životem.

Náboženské hnutí, které vyvolala mučednická smrt
Husova, a které »proti všem« sáhlo k obranné a vítězné zbrani,
nebylo nikterak příznivo literárnímu životu ; ve jménu
radikálně zastávaných ideálů gotického křest'anství rozzuřil se
chvílemi nepřátelsky proti gotické kultuře, rozkvétající
právě utěšeně na české půdě. Přísně asketický duch husitský,

II