cké chudobě a v bratrské svépomoci i soI:daritě žili první
éeští bratří v pohorských, odlehlých končinách a vydrželi
tu pronásledování od vládnoucích církví. Zprvu neměli ani
pevné dogmatiky ani jednotné organisace; ale postupně
proměnili se v dokonale zřízenou společnost náboženskou,
kde nebylo rozdílů majetkových ani stavovských. Původní
jejich odpor k světské moudrosti a mimonáboženskému
poznání stavěl je mimo kulturu, záhy však se jali pečovati
o školství, užili vynálezu knihtisku, aby šířili své spisy
dogmatické a své pečlivé sbírky náboženských písní, ano,
počáli se starati o své dějiny, založili archiv bratrský, vy·
chovávali si odborně vz,dělané historiky a v XVI. století
stáli v čele kulturního snažení celé své vlasti. Nebyla to
zrada původních přísných zásad, nýbrž nutný ústupek ži·
votní potřebě; jako přijali .do s.vého středu také urozené a
vznešené osoby, pokud se zároveň vyznačovaly bezúhon-'
ností mravní, tak osvojili si konečně i zásady humanismu,
který tenkráte opanoval se značným zpožděním českou
vzdělanost.

První kroky humanismu na půdě české, kam
prostřednictvím kanceláře císařské a později zásluhou učitelů
universitních pronikal z Italie, měly nizne·li přímo proti.
národní, tedy dozajista nenárodní. ByIi to valnou většinou
katoličtí učenci a šlechticové, necítící sympatií ke svým
kacířským krajanům, kdož v umělé latině ciceroniánské pě·
stovali dekorační básnictví" didaktickou rétoriku a výjimečně
také úvahy státnické. Teprve později přilnuli k cizímu
kulturnímu směru též věrní Čechové, zachovávající reformační
tradice a pracující óbětavě pro národní 'stát; umínili si
neopouštěti mateřštinu, nýbrž vzdělávati a zdokonalovati ji
podle humanistického ideálu formalistického; tlumočili
v překladech velké vzory klasické; vnášeli do spisovatelství,
které tak dlouho pG"Sluhovalo výhradně náboženským spo·
rům, pokročilé metody vědecké. Nejkrásněji snažení tohoto
n'árodního humanismu českého osvědčil vynikající právník
Viktorin Kornel ze Všehrd, jenž v rozsáhlém díle podal

14