chu dovedl volně básniti, utajuje skoro úplně svou bohatou
osobnost. Tyto samostatné napodobeniny, které své před.
lohy převyšují slohovým domyšlením typických rysů, jme.
noval Čelakovský ohlasy a shrnul ve dvou doplňujících se
knihách plných přírodní prostoty a svěží gracie: »Ohlas
písní ruských« jest většinou epický, kdežto v »Ohlase písní
českých« převládá lyrika. Čelakovskému nechybělo žáků a
následovníků, z nichž pouze jediný se osvědčil skutečným
mistrem. Byl to Karel Jaromír Erben, sběratel lidových
tradicí i původní básník. Za svou »Kytici« měl by býti
připočtěn mezi největší baladiky všech dob i národů: tyto
chmurné, ano, strašidelné báje a pověsti lidové vyrůstají
z přírody, postižené vzácným, náladovým uměním; v
dramatickém svém vzruchu pohybují se na samé hranici tra·
gické, nad nímž však vítězí světlý a laskavý humanní názor
básníkův; malba slovem, veršem a rýmem působí sugestivně
- doposud nevyprchala kořenná vůně tohoto původního
květu české romantiky.

Ostatní básníci, kteří v době vlasteneckého romantismu
českého obklopovali Kollára a Čelakovského, jsou dávn-o
zapomenuti. Jejich význam nezáležel v oboru uměleckém,
nýbrž v jejich nadšeném a důsledném působení buditel·
ském: s prostoduchou rozcitlivělostí opěvovali krajinné
krásy vlasti, velebnost národního jazyka, ctihodnou minu·
lost své země, rozlohu i nadějnou budoucnost Slovanstva;
cit vlastenecký mísili s milostnou něhou; pravou lyriku do·
plňovali horlením tendenčním, a tyto ušlechtilé i naivní
tužby vkreslovali do onoho polo idylického, pološosáckého
života, k němuž v první polovici XIX. věku odsuzovalo
reakční Rakousko své národy. Kromě lyríky sloužil týmž
snahám historický román, jenž v nejlepších případech se
spravoval velkým vzorem Waitera Scott'!'I,nikdy ho nedo·
stihuj e; s ním se souběžně vyvíj ela romantická hra
rytířského slohu, rozstřihující pásmo kronik v dějství a výstupy
a uspokojující spíše národněvýchovnou tendencí než
životným obsahem. Jméno jednoho z těchto nadšenců dochovalo

26