doplňoval úvahami filosofickopolitickými, hlásal s povzne·
seností i přesvědčivostí apoštolskou, že jejich úkolem v
budoucnosti jest konati dílo humanity jako protiváhu k
násilnickému názoru germánskému a tak uskutečňovati
božskost na zemi.

Stejné filosofie dějin došel v životním svém díle
Šafaříkův mladší druh, František Palacký. Když se r. 1823
přestěhoval pětadvacetiletý ze Slovenska do Prahy, rozhodl
se věnovati povolání dějepiseckému a napsati národu ve
velkém slohu a způsobem přísně vědeckým dějiny s
obrazem husitského hnutí v popředí. K tomu byly nutny
dlouholeté přípravy, které pojal Palacký co nejšíře a co
nejhlouběji. Posoudil kriticky díla svých předchůdců; probadal
archivy domáci i zahraniční; sebral a vydal památky
českého hnutí náboženského; zorganisoval publikování starých
listin a sám vzal na sebe největší část z toho úkolu;
prozkoumal místopisné poměry v Čechách. Stav se úředním
historiografem, jal se nejprve po německu vydávati
dějepis český; když se však roku 1848 uvolnily veřejné
poměry, zahájil své klasické dílo »Dějiny národu českého
v Čechách a v Moravě«, které 78letý stařec dovedl ke
konci; sahá však od nejstarších dob pouze do nastoupení
rodu habsburského na český trůn. Neúnavného sběratele
a důmyslného kritika doplňuje mistr dějepisného podání,
skvělý to vypravěč událostí i psychologický karakteristik
jejich strůjců; s nimi jde ruku v ruce umělec komposice
a pravý klasik klidného a mohutného slohu. Jestliže oddíly
o nejstarších dějinách pro romantičnost názoru a
nedostatek střízlivé kritiky záhy zastaraly, zachovaly si vrcholné
a do široka rozpřed'ené partie o husitství a Jednotě
bratrské dlouho svou cenu; teprve poslední dobou otřásá kri·
tický dějezpyt i jejich základy a shledává také v nich
osobitou syntésu romantiky' a liberalismu. Celistvosti dodává
historické skladbě Palackého názor filosofický, velmi jasně
a důtklivě vyjádřený. Dějiny národa českého nejsou
shlukem náhod, mechanických sil a hmotných podmínek, nýbrž

29