nění jeho veršovnických počátků. Prvotní kořeny poetického tvoření
Čechova jsou iracionální, podvědomé, ležíce zcela stranou oblasti
ideové; také ona dila básníkova, jichž konečné vypracování ztl ácí se
úplně v myšlenkové tématičnosti, ve ztrnulé problematice, v střízlivé
tendenci, zrodila se namnoze na opačném pólu psychickém -- v tom
shoduje se s jinými básníky ideology, podúva]ícími místo teplné
plnostI života jeho myšlenkový refleks, na př. se Schillerem neb I1ebblem.
Ačkoliv Svatopluk Čech byl v podstatě povaha nemusikální, ačkoliv
nemáme dokladu, že by byl kdy inspirován díly tonovými, ať
vokálními či instrumentálními, ačkoliv naprosto neměj hudební kultury,
přece základní nálada při tvoření bývala hudební jako u valné většiny
opravdových poetů. Ale tento hudební prvek byl prchav~r, průpravný,
nestálý a zmizel, jakmile básnický výtvor přešel z oblasti podvědomé
do říše uvědomělé činnosti; v definitivních básních Čechových marně
hledáme původní musikální prakoncepci, a z jeho veršů nezní k nám
melodie spontánllí. V tom se Čech liší od Schillera, který musil tuhou
prací uměleckou, směřující k plastickému upevnění verše bojovati
proti podvědomé melodice a bezděčné musikálnosti, třebaže jak u
Čecha tak u' Schillera prochází poetický výraz namnoze mediem slohu
rétorického. Původní hudební nálada přecházela u Svatopluka
Čecha záhy v hravé a volné vlnění dojmů barevných a tvarových, zprvu
mlhavých a matných, pak vždy určitějších a jasnějších, nadaných
kouzlem snových představ, které se posléze promítaly zaokrouhlen~'I11,
obrazem. Psychologie tvoření básnického učí, že toto harevné a
tvarové stadium trvá tím déle a působí tím intensivněji, čím básník má
větší sklon ke kultuře oka, k názoľllosti výtvarné, k umění teplého
detailu; chybí-li tato fáze u bezbarvého a abstraktního Schillera, jest
značně zdůrazněna a se smyslnou intensitou prožita u Otty Ludwiga.
mistra sytého koloritu časového a místního; Svatopluk Čech, nadan)"
visuálně a hledící na svět namnoze zrakem malířským. prodlév(Í u
tohoto stadia velmi dlouho a velmi zálibně. Ano, podvědo1l1 •. 1 činllost
básnická nepovznáší se u něho nikdy nad ně. Kdežto dramatiklllll
l-rebhlavi a Ludwigovi byla barevná náladla 'Vlastně pouh}rm pozadím,
z něhož se s mimikou a se slovy vynořovaly buď jednotlivé figury
neb skupiny postav v určitých dějových situacích, Svatopluk Čech
11lplval na obrazech, které pak uvědomělou čÍnllostí poetickou měnil
v děje, vnášeje dodatečně nctoliko ideje, ale i karakteristiku osob.
26