setkání s čarovnou černobrvou zachranitelkou a její služkou,
vasmvou a slastnou lásku milenců v pobřežni sluH s pohledem na moře
a zhvězděnou noc. Není divu, že Svatopluku Čechovi přímo
učarovala tato epIsoda díla, kteréž jinak ironický~m svý-m založením,
cynickými sv~rmi pointami, střídáním burlesky s tragičností nemohlo
hověti jeho povaze. Druhý zpěv »Dona Juanaé( jest slavnou v~rzvou
k odvážnému vyplutí z tišin jinošství do volných a divokých moří
dobrodružného života, kteréžto výzvě nemohlo neporozuměti srdce
dvaadvacetiletého romantika; jest kouzelným příslibem barevných krás
námořského Orientu, kam Čech právě tenkráte posílal holubice své
touhy; jest konečně nadšenou oslavou zhrdinštělého, avšak i
zjednodušeného typu bezmezně oddané a krajně citové milenky-obroditelky,
o níž snil sentimentální básník, který Hédiny sestry byl opěvoval již
v »Otrokyních« a »Kandiotkách«.

Hned na počátku druhého zpěvu »Dona Juana« Svatopluk Čech
nalezl vítanou a vydatnou pomůcku pro líčení mořské bouře. Loď
"Trinidad«, na níž mínil se mladičký don Juan z Cadizu dostati do
Livorna, stižena jest již na sklonku prvního dne prudkou vichřicí,
která se k půlnoci změní v strašnou bouři a do- rána potopí koráb
zbavený kormy, stožárů a plachet, sotva že don Juan s několika druhy
se na záchranném člunu vrhl do rozkacený-ch vln, aby podnikli
zoufalý zápas s vlnami, hladem a smrtí. Do tohoto rozsáhlého popisu,
vyptňujícího třicet stanCÍ, lord Byron nahromadil nezapomenutelných
jeonotlivostí, které shledal v autentický'ch lodních denících, 'starých
cestopisech i vlastních vzpomínkách; Čechovi stačilo paběrkovati a
přece jeho dramatický dialog se zpěvnými vložkami a živým
scenářem kypí ještě bohatstvím působivý'ch postřehů. Z Byrona pochází
spor mezi kapitánem, který velí k pumpám, a mužstvem, které
zmocňuje se beček s lihovinami a oddává se pusté pitce; podle Byrona
namaloval Čech směsici klení a modliteb, výbuchů opilství a projevů
zoufalství, nálady tragické a zběsilého veselí. loto vzrušující a
nervosní střídání hrůzy a grotesknosti patří k hlavním slohovým
prostředkům "Dona Juana« vůbec, kdežto u Čecha jest pouhou výjimkou.
V původní versi »Krále bouře« pokusil se tuto episodu - na rozdíl
od Byrona proměněnou v kupletov~r cyklus - podříditi základní
osnově básně - poslední lidský zvuk z lodi padající ke dnu jest pozdrav
Josefův milence na břehu, čemuž se »král bouře« posmívá. Toto
zdl'l60