neméně cizí než sladce trpkou ženskostí a úměrným klasicismem
svých báchorek i tragedii.

Nadarmo hledali bychom u Sv. Cecha také onu mystiku, která
vyvrcholila proslulým dramatem Calderonovým a jež spatřuje v
životě pouhý přelud, blud, zdání, sen. Tato koncepce, která jest
domyšlením křesťanského supranaturalismu, a jíž se ideově baroko katolické
renesance dopialo až oblak, příčila se sice Cechovu pozemskému a
nenáboženskému positivismu, jejž vyznával od let studentských, avšak
přece neušla jeho pozornosti. Snad mimoděk připraven barokní
kulturou smyslů, kterou mu poskytlo jesuitské Klementinum, vnořil se Cech
do studia poesie Calderonovy, jak dosvědčuje krásná óda ke dvousté
památce zrozenin básníka »La vida es sueno« z r. 1881. Duchaplná
chvalořeč genia španělského, v níž Sv. Čech se pokusil zobraziti
Calderona se stanoviska svého národa, počíná tématicky slovy »snem
život je«, avšak již v první půli dochází závěrů blízkých nikoliv
Calderonovu, nýbrž Čechovu duchu. Kdežto Calderon užívá pojmu sen
v pravém a původnim významu, pomýšlí Cech při veršovaném
výkladu mystické věty ))la vida es sueno« na snění básnické, v něž
noří se duše mimo spánek, oddá.vajíc se svým představám rázu
fantastického, aby odtud vyvážila látku pro tvoření poetické... proto
karakterisuje Čech v barvitých sv}'ch iambech především prt>ces,
kdy z matných vidin stavu bdělého vznikají postavy děl
dramatikových ... tajemný svět Calderonův přeložen tu nejen do oblasti
racionalističtější, ale ovládnut přímo osobním názorem vykladačovým.

Dosti hojné údaje éechovy o zpusobu básnického snění i přesnější
rozbor přislušných skladeb poetických poučují nás, že většinou jde
u něho o »sen S otevřenýma očima«. Uprostřed dne, dalek skutečného
spánku, zapřádá se soustředěný básník do osnovy svých představ
tak, že buď naprosto zapomene na reálné své okolí neb přemění si je
fantasticky a propůjčí pak těmto zkreslen):-m a zkrášleným proměnám
samostatn~- život; tyto vidiny stávají se zhusta podkladem tvoření
básnického. Ač nejednou vnikají do nich prvky pravého sna, přece
není tu oněch skoků a paradoxu, jež vyznačují sen noční, provázený
spoutaností tělesnou a naprostým mechanismem duševním. Radí-li
Sv. Čech tyto vidiny, jimž název snů přísluší toliko částečně, do
cyklických skupin, činí to s určitou tendencí: chce ukázati - - arciť bez
hloubky Oriliparzerovy - že sen muže býti ourazem života bdělého,
72