po divoké orgii, nepřistupuje pouze seli, aby jí připomenul domova
varoval ji hrůznou visí rozkladu, ale i svůdný démon hříchu, posléze pak
sestra snu - bledá smrt; celý výstražný jinotaj proveden jest naivní
technikou mravokárců, kteří rozvrhují zcela schematicky světlo a stín.
Nevíme naprosto, kolik vlastních prožitků jest ukryto pod tímto
poděšený'm zájmem o problém magdalénský; jistě spolupracovaly též
literárně reformní tendence pokolení Nerudova, jež si přímo programně
vytklo za Mwl, odhalovati s nepokrytou pravdivostí poměry a rozpory
pohlavního života, jejichž reální podání v literatuře potud platilo za
nemravné. Smutku svedené dívky dotkl se Čech v několika
prostonárodních popěvcích let šedesátý'ch i sedmdesátých »Svedená«, »Vůz«,
»lirob v lese«; temllÝ osud mladé prostitutky zachytil do sedmé
"PiSIlČ žcbrácké«, souvisící dosti těsně s vypravováním čtvrtého
sna; vše zdá se býti prúpravou k figuře Sulamitině v nedalekých
»Adamitech«,. která, pojata dramatičtěji než hříšnice ze »Snu«, vyvíjí
se z "divé bajadéry« v "pokleslého anděla« nikoliv pod sugescí
mravokárných vidění, nýbrž vnitřní silou ovravdové lásky.

Nejdelší a nejlépe propracovaný oddíl celého cyklu, čítající více
než sto třicet veršů, věnován jest mohutnému snu bojovníka za
svobodu, jent úpí v žaláři. Pátý tento zpev vymyká se celku nejen
rozměrem, nejen širším tokem vypravování netrhaného strolTckým
členěním, nejen samostatnými vložkami sborovými, nýbrž předevŠ'Ím
r ;:'lor:ckou povahou, kterz. ruší sám prakarakter snový, odkázaný
na oblast zrakovou. Do řečnických antitesí, jež nemají valné účinnosti
l1úzorové, upadl Čech již v krátkém ůvodě, kde líčí vězení
svobodomyslného bojovníka; 'jakmile pak. v jeho útěšném snu se z neurčitých
kolísavých chmur potÍrwjí vynořovati určitější tlumy postav, hned
ustupuJe vý-tvarné líčení vzletné rétorice. Hromadní zástupci
dčiinného zápasu za osvobození člověčenstva deklamuji velmi pravidelně,
ba akademicky; sotva však domluvili, a vidění věziíovo přechází zase
v matný obraz hrnoucích se zástupů, karakterisuje Čech tento příval
představ honosnou apoteosou věčného my~:enkového usilování Q
všelidskou volnost. Teprve na samém konci houstne tato mlha provázená
šumem opětně v obrazy, a z pestrého davu různy~ch národů rýsuje se
určitěji výjev, vztahující se bezprostředně k snícímu hrdinovi. Tento
pát':r zpěv "S;1Ú« není viděním, nýbrž apoteosou, není líčením, nýbrž
rétorikou, není volnou hrou zrakových přelud ti, nýbrž spíše divoce
78