vě čistým romantikem, jehož dočasné příslušenstvÍ k anarchistickým
revolucionářům vykládá poeta buď touhou neklidného ducha po
bouřlivých dobrodružstvích nebo lhostejným neporozuměním politickému
zápasu předků. Zdá se na pohled, že tento teskný elegik, jenž jedním
dechem vzpomíná-na aristokratické kouzlo zděděného panského sídla
i na lidové opojení povstaleckého zástupu, již není schopen
opravdového činu; několik hodin, a rozvoj vzpoury na korábě přesvědčí
o pravém opaku.

Leč vypuknutí bouře na lodi jest stále zdržováno. Pasivní básník
Pavel zapřádán jest mimoděk do nových diskusi od ostatních psanců,
jimž se úplně odcizil, a Sv. Cech nacházi' příležitost, aby osvětlil
naturalism revolucionářů se dvou protilehlých hledisek; vyznívá-li však
apel k poesii, auy přijímala inspiraci nikoliv z romantických pomyslů.
nýbrž z nezbadaných záhad přírodních, příliš obecně bez osobitého
přízvuku, hlásí se byst.rý postřeh kritický v nihilistově opovržlivém
soudu o neplodném mechanismu a atomismu novodobé přírodovědy,
čestné pouze tehdy, když přizná svou bezmocnost a neodvažuje se
proto závěrů metafysických.

Za hluboké noci staví se I~oland v čelo povstalců a s poukazem
na zradu lodníků ziskaných pro revolučni věc, velí podniknouti
převratný čin: za př-íšerného kmitání svitilen a pocl1Odní opanují spiklenci
palubu, přemollou posádku, ohrožují stařičkého velitele lodi, jenž se
s mladIstvou statečností brání přesiIe. Na pomoc chvátají mu,
vyplašeny příšerným burácením vzpoury ze svých visutých lůžek a
báchoľkových zkazek, Angela a Gonzaga, ale tu skříží se jejich cesty s
oběma odpadlíky revolučního tábora, s básníkem Pavlem a polským
šlechticem. Klesalící Angelu, jež i ve chvíli krajního nebezpečí svého i
otcova zůstává trpnou bytostí, zachraňuje Pavel z bitevní vřavy do
podpalubí. Zcela jinak Gonzaga. Tragické napětí chvíle proměnilo
smyslnOl1 r.rásku v útočnou vášnivkyni, která;. s hněvem v oku a s'
rozpoutaným vlasem, tas I dýku. Rytířsky vstupuje jí Polák do cesty a buď
v pouhém rozmaru náhlého okouzlení nebo v rudinovské touze
jakkoliv ~končiti zmařený život, nabízí svou t:estnou hruď modr2vému
čepeli Gonzažinu. Rázem pozná sličná žcna, že partner její není již
revolucionářem, odhazuje zbraň, když tu koule srazi jejího rytíře
mrtvého k zemI. Leč poslední myšlenka jeho nenáleží krasavici opojivší jej
náhle - Visla, věrná řeka jeho domoviny i mladistvých vzpomínek

215