idealismu vysnil. Ve verších, vyprošujících si od Slavie-Musy pomoc básnickou, dává Svatopluk Čech kollárovské vidině rysy skutečnostní; do působivých antitesí seskupuje krajinné a národopisné znaky nejrůznějších oblastí slovanských, vedle Kollára jmenuje a oslavuje Mlckiewicze, Puškina a Lermontova jako velké básníky Slovanstva a všude zdůrazňuje netoliko svou skromnost osobní, ale i národní. »Syn chudé výspy« spokojuje se tím, že bude stľízlíkem, jejž obrovitý Slovanstva orel bílý vynese na svých perutích a již již si představuje tento opojný vzlet s oblačným symbolickým ptákem Slavie; zdaž si zde uvědomil Svatopluk Čech, že opětně, jako kdysi v předzpěvu »Evropy«, se dává strhovati mladším svým druhem Jaroslavem Vrchlickým, který, spojuje poněkud neústrojně představy bájesloví biblického i antického, na různých miste ch svých zlomků epopeje opěvoval obrovského ptáka inspirace, který jej uchvacuje a činí účastna závratného letu vesmírem a dějinami? Ale klamal by se, kdo by v »Slavii« očekával mohutný rozlet vášnivé inspirace, již se básník takřka bez dechu vzdává; jest tu naopak mnohem více chladného kombinačního umu; který obměňuje dějové motivy i povahové rysy vyčerpané již starší skladbou. Na lodi Slavii, brázdící za teplého dechu jihu černomořské vlny. a obrážející patrně zkušenosti získané roku 1874 na palubách »Cesa'fevny« i »Golubčiku«, shromáždil Svatopluk Čech na pohled rozmanitější zástup než kdysi na korábu »Evropě«, jenž z jihofrancouzských přístavů mířil do vod tropických. DočaSillí příslušníci alegorického plavidla jsou opětně rozvrženi do dvou znepřátelených skupin, ale větší pozornost věnuje se tentokráte stoupencům pořádku než revolučním povstalcům, ohrožujícím koráb. Z těchto kromě zásadního revolucionáře Vladimíra, který však není proletářem, uvádí básník jmény Tomáše, Pavla a Petra, ony, mimo lodního velitele, rozdělil podle jednotlivých národů slovanských. R.us Ivan zastiňuje pří tom nadobro ukrajinského bezei.menného elegika, starý polský hrabě zatlačuie úplně kmetného Lužičana, přiřčen-li českému vystěhovalcipodi1 ne-li v akci, tedy al6§poň v diskusi, nedostalo se té cti zádumčivému Slováku, a pouhými jmény zůstali představitelé národů iihoslovanských, Bulhar, Slovinec a Černohorec s rozvaděnými bratřími, Srbem a Chorvatem. Ženský živel zastoupen iedinou postavou, mladistvou a urozenou polskou kráskou J advigou, po níž lačně vztahuji ruce a srdce 6* Ba