tomnosti a jejím potřebám ukládal nejen o život ne=
plodného esteticismu, ale i zbytečných kněží,
absolutistických vladařů, úzkoprsých zákonodárců. Vše to de.
klamovaly i ohlušující básně veršujících epigonů školy
mladoněmecké, strakatého Frei!igratha, revolučního
diletanta v divadelním krunýři Herwegha, lyrického
tribuna Alfreda Meissnera. Kde Olohlo vše to okouz
•liti literární mládež více než v Cech ách padesátých
let, v zemi romantiky naprosto již odumřelé a konser •.
vativismu směšně ztrnulého? Po byronismu, neúplně
ztráveném, stalo se mladoněmectví, nekriticky přijaté,
myšlenkovou a uměleckou metodou mládeže: kdežto
oba starší byronovci a máchovci Sabina a Frič obme •.
zili se na mladoněmecké teoretisování, přijali mladší du •.
chové Hálek, N eruda, Karolina Světlá teorii a praksi
Mladého Německa do té míry, že jejich almanahy
a časopisy, »Lada Nióla« a »Máj«, »Obrazy života«
a »Rodinná kronika«, jsou doslova mladoněmecké
orgány česky psané.

Jako emancipační hnutí myšlenkové znamenalo
mladoněmectví pro literární pokolení pades~týéh a šede •.
sátých let velmi mnoho; byl to právě Neruda, jenž
jeho obro,siným tendencím statečně a úspěšně prosekal
cestu v Cechách. Snažil se kosmopoliticky rozšířiti
látkový okruh; obhájil řešení dobových problémů v li.
teratuře, zavedl podrobné studium nejvšednějšího ži
•vota na základě živých dokumentů; vybojoval pro.
letáři domácí právo v básni, v novele, v románové
studii; prohlásil naprostou volnost slova a výrazu při
rozboru mravních otázek a při líčení každé
skuteč
24