ÚVOD.

Roku 1883 založil Jan Neruda, tehdy muž téměř
padesátiletý, sbírku veršovaných prací •• Poetické besedy".
Chtěl v ní shromážditi básnická díla všech tří literár.
ních skupin, jež počátkem osmdesátých let dávaly
české poesii ráz: vedle žijících ještě vrstevníků Ne·
rudových, kteří zůstávali věrni uměleckým zásadám
proslulých almanahů "Máj!"l", měli Iiýti v "Poetických
besedách" zastoupeni j stoupenci směru národn~ slo·
vanského, za jehož mistra byl pokládán Svatopluk Cech,
i básničtí mluvčí školy kosmopolitické, která se ho·
nosila jmény Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera;
obecně uznaná auktorita Nerudova slibovala býti po·
jítkem různých pokolení j literárních proudů. Hlavní
důraz při programu nové sbírky dával Jan Neruda
na epický obsah většiny svazků a skutečně jako red·
aktor žádal od svých přispěvatelů velmi důtklivě práce
výpravné, na př. veršované povídky, skladby idyllické,
legendy, ballady, romance atd., takže často nedovedra
mu ani stačiti moderní praxe basnická, která verš vy.
hražuje vždy větší měrou lyrice, odkazujíc látky
výpravné spíše do mezí prósy. Ale Neruda sám, jenž
i v kritikách často dával přednost předmětnému, věc·
nému, neosobnímu básnictví před náladovou, dojmovou,
citovou neb přemítavou lyrikou, podal hned v prvDím
svazku "Poetickýó besed" krásný příklad poesie vý·
pravDé: zahájilf sbírku •• Balladami a romancemi".