Ballada o polce.

Dle vzdáleného ~otlvu.

Na návsi je převeselo! Polka sedí v zlatých saních.
před nimi dva vraní koně. plno pestrých pentlí na nich.
nad nimi jak v mladém jaře tisíc písní vzduchem jásá.
kolem nich se tísní, víří. skáče, plesá veská chasa.

Polka sedí v zlatých saních. chce až k vzdálenému

městu

•. Nu že, l~ď už, milá polko. šťastnou cestu. šťastnou cestu!
Ti se bUCloU v pyšném městě. co to přišlo ze vsi, dívat.
budou nožičkami šoupat, boky vzpírat, bujně zpívat I"

Polka jede - polka jede.

tHasně bičem svoiím práskla - je to cesta. je to jízda!
Pod saněmi sníh si zpívá, po stromích kdos písně hvízdá.
kámen radostí se válí, ba i tam ta hora šedá

bok si skalnou pěstí vzpírá. podle taktu hlavu zvedá.
A ta polka - je to holka! je-li pak kde druhá v světě.
v očích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí růže květe.
veselostí v mladém těle každá žilka jinou hraje,

věčně je jí do zpívání. do skoku a do mumraje.

Polka jede - polka jede.