Sarocha, který pod děsem před prázdnem klesal, ale
i Václava Sarocha, který s tímto děsem bojoval, a takto
- ve shodě s etickým vyznáním spisovatelovým za
doby válečné - k mravnímu prohloubení problému a
k jeho objektivisaci i zobecnění přistupovalo patos
spravedlnosti vůči těm, kdož v minulosti generací
předchozích osudnou tu otázku state·čně a rytířsky
prožívali. Bylo nutno, aby si Viktor Dyk takto
přetvořil a dotvořil šarochovský problém "děsu z prázdna",
než se mohl k němu opět v románu vrátiti - po
odcizení, které trvalo přes deset let, nadešlo přiblížení co
nejintensivnější.

Citované slovo pochází z r. 1922; v témže roce se
objevují v básníkově zápisníku poznámky pro nové
zpracování románu. Zřejmě běží o jeho první díl, o
děda Václava Sarocha, o transponování jeho tulácké a
exotické romantiky do oblasti politické a tím zároveň
o přeměnu románu intimně rodinného, položeného
výhradně do maloměstského prostředí, v historickou
skladbu s pozadím evropské politiky. V této nové
koncepci, která zasahovala patrně jenom první část skladby,
označovanou jako Rod i n n á k r o n i k a a vztahující
se hlavně k osudům Václava Sarocha, kdežto ostatek
Děs u z p ráz dna zůstával spisovateli prozatím
nejasným, vyrostl děd do nebývalých rozměrů, ale i vnuk
vstoupil do nové perspektivy. O této pronikavé změně
poučuje definitivní předmluva celého díla, psaná za
vrcholného zájmu autorova o historicko-politické
pozadí dějů šarochovských s výmluvným mottem z
Jungmanna.

Václav Saroch, děd, jejž spisovatel spíše obhajuje
než soudí, jest hrdinským, byť zároveň romantickým
pledstavitelem oněch úctyhodných bojovníků, kteří

291