předlohou otisku ve večerních Národních Listech od
února do května 1932, pořízeného]. O. Novotným. Ale
Viktor Dyk sám nepovažoval toto znění za definitivní:
poznamenal si na okraji stran návrhy pro změny a
doplňky a počátkem roku 1931 podle nich upravil prvních
pět kapitol díla; na tomto textu, který náleží k
posledním slovesným pracím Dykovým, zakládá se začátek
našeho vydání, jež pak pokračuje shodně se zněním
z r. 1926.

Jak složité, jak tragické jsou osudy tohoto Děs U
z p ráz dna, který v české tvorbě románové náleží
beze sporu ke zlomkům nejmohutnějším! Když jej
mladistvý básník, vězící namnoze ještě v zajetí
dekadence, po prvé osnová, inspiruje ho osobní děs z
prázdna jako výraz nedůvěry v život, ba, nihilismu. Když
se k němu po létech vrací jako vyzrálý muž,
proniknutý veřejným posláním, chce zpodobiti děs z prázdna,
který přepadá jeho milovaný a .zkoušený národ, řešící
si otázku bytí či nebytí. Chvátá s dilem, starosti
politické ho vyrušují z práce, jíž si nechce nikterak
usnadniti. Ale cosi silného a podvědomého ho nutí
neodolatelně, aby dokončil svou osudovou skladbu. Zda to není
právě hlas děsu z prázdna, který ho nabádá přispíšiti
si, než se rozevře ona hluchá a němá prázdnota, v níž
všecko mrzne a kamení, prázdnota při voděná devátou
vlnou, prázdnota smrti? Tento děs porazil a pohltil
Viktora Dyka předčasně, dříve než mohl dovršiti svou
ústřední stavbu románovou.

Tato zvláštní tragika Děs u z p ráz dna spolu
s přísnou vážností, kterou básník vložil do celé skladby,
zavazuje čtenáře, aby přistupoval zbožně k poslednímu
románovému dUu Viktora Dyka.

ARNE NOVÁK