aby chodily v neděli a ve čtvrtek ke mně, že je
budu učit. Ta se ozvala: "Kdyby to bylo německy,
to by mě ,Voter' necha!." Tu zase: "Kdyby to
bylo francouzsky; česky již umírni" - Není
divu. - Přihlásilo se jich osm, ale když mělo
přijít k čemu, zůstala jen potovička. Proč i ta druhá
polovička nepřišla? - "Ze prý to není potřebí
ženské, aby uměla psát jako kancelářský." - Bylo'
by si přáti, aby uměl každý kancelářský
pravopisně česky psát, uspořil by nebohým sedlákům
mnohé mrzutosti.

Tolikráte jsem to již slyšela, že není ženské
potřebí, aby uměla psát; jen když umí trochu číst,
že toho je dost I Musím při té příležitosti své
soukromné mínění povědit. Když se vezme kolem, jest
ovšem mnohem větší počet žen, které nepotřebují
celý rok péro vzít do ruky, ale velký počet jich
je zase, které bud celý obchod vedou, aneb
mužovi po ruce být musí. Těm toho je potřebí, aby
uměly jak se patří psát.

Vím, že to je posud požadování nemožné,
ahy umělo <Iěvče kromě psaní, čtení a počítání
i něco jiného, nebol nemáme po tu dobu žádných
ú:;tavů k tomu. Děvče chodí od šesti do dvanácti
Id do školy; třetinu toho času říká jako
papoušek z německé- knihy, dělá Aufgabe ze
Sprachkhre (třebas tomu ani za mák nerozumělo, to nic)
a ostatní odříkává - zrovna tak, jako to nebožka
Ml>a odřikávala. Je-Ji dítě vtipné, tak se přece
n,~kdy' stane, že se mu ve dvanáctém roce v
mozk~ rozsvítí a ono některou věc pochopovati
za<tná, ale tu vyjde ze školy, a matka je zapřáhne

41