sedlak, ale kdy! si promnut oči a viděl mne, vstal
a začal se omlouvat. Myslila jsem, že mně dá
jinak rozumný sedlák za pravdu, aby nechodil švagr
k musice, ale on přisvědčíl druhým a poslal Petra
do hospody. Tak náruživě tancovat a s takou
vášní tanec milovat jsem hned tak neviděla jako
zde. Mladí, staří, vdaný, nevdaný, všecko to
tancuje, a každý. obětuje zamilovanému "kolečku"
spánek, zdraví, ba často i život.

Za několik dní potom sešla jsem se s
Petrovou švagrovou a hned se ptám, zda-Ii není
Petrovi hůř. "To, to, už mu je zase dobře. Zprvu
to nešlo do kolečka, ale potom se chutě do toho
pustil, zpotil se, a bylo po nemoci." Hleďme, že
ty zázračné dudy i nemoc vyhánějí, jsem ani
nevěděla.

"č. V." z S.IV. 1846, Č. 36.

13.

0lunce hřálo jako v létě a vábilo ven
zpaS koje. Kolikráte jsem byla zvána od
známého jednoho sedláka, abych přišla
"hejtů", i umínila jsem si, krásného dne
použít a k němu zajít. Byl právě pátek, a selky
se hnaly do města na kázání j tu šlo několik
mladých selek v tmavomodrých sukních, bílých
zástěrách s bílými kalouny, tu zase stará bulka
v dlouhém řebičkovém kožichu s holým krkem,
peřinkou na prsou, mošinkou na ruce. Jak jsem
již dříve psala, nosí zde selky celý pClst tento