mne vedly do sednice. "Kde máte sedláka?1f ptám
Se. "Nahlíží včelám, ale záhy tu bude, jen sedněte
hni," ukazovala do rohu za stůl; "na tu neřest
v sednici nehl. dte, paní. Ten náš sedlák umí
trochu kolářství, a tu přijdu susedi a prosí, aby
spravil to nářadí, pluhy, rúry a co je; ve vesnici
koláře není, a on to rád udělá." Na to se
zatočila jako .na obrtlíku, vyšla ven, ale hned tu zase
byla a položila na stůl bochník chleba a šálek
medu. "Poslužte si, paní I" nutila mne k jídlu,
když byla chleba skrojila a náčinek stranou
položila; med je starý jako jikry. Právě nyní ani ta
p"omazánka k medu není, ani ta smetana k pití.
Cím máme jen uctít?" "Jen si nedělejte, matko,
zbytečné starosti, já k vám nepři~la na posvícení,"
povídám, aby se uspokojila.

Ldyž chce sedlák zde hosta nejvíce uctít,
předloží mu pomazánku (máslo) a med, který se na·
kape na pomazaný chléb. Není-li med, dá se cukr.
Tato zamilovaná lahůdka se i ve městě na
banketech (jak zde křtiny nazývají) užívá.

V malé chvíli přišel sedlák, přivítal mne
upřímnou tváří, rukou dáním. "Nahlížel jsem vče.
lám, a ty jedny byly tak zlé, že bych se byl
málem nad nimi prohřešil;" to řka, vzal včelu, která
mu ještě na rukavici zůstala. a op:llrně donesl vně.
"Vete, paní, u nás to chatrně vyhlíží," praví I ke
mně; "chtěli jsme ten rok stavět, ale bez stravy
řemeslníci na vesnid pracovat ne;dou,a letos je
tuze draho; musí to ieště počkat, jen když máme
pro ten boží oheň chlívy zděné. Váš muž by zde
hlavou strQ.'Pu dosáhl." -- "Jemináčku, což je tak

56