Jak se to čteni sedlákl1m líbilo, zvlášf. "Cesta do
Arabie" a "Život Jana Augusty". j Litoval, že
o nás dříve nevěděl, mnohý dlouhý večer že by
jim byl ušel. Nyní nastávají polní práce a kromě
neděle nezbývá času k čteni. Když jsem
odcházela, vyprovázela mne celá rodina až na zásep,
kde stálo několik děvčátek boso, ruce pod
zástěrkama složené, aby se podívaly na paní v klobúku.
Sedlák mne ale vedl přes vlastní zahradu, bližší
cestou dolů. Statek jeho je první na cestě z
města a stojí na vršku zeleném jak brčál, což mi
hned při odchodu do očí bilo. "Sám jste si
zahradu tak zřídil?" ptám se hospodáře "Sám; ten
vršek byl suchý jak trn, táhl jsem tedy třikrát
vodu přes něj, abych hú zvlažil. Polovici jsem
posázel stromky, a druhou polovici také ještě
posázím. Lonský rok jsem měl hezky ovoce, a když
to sousedé viděli, prosili hned, abych jim to
štěpování ukázal, že to budou také dělat. Proto tak
rád čítám, člověk se lecco naučí, a neví, k čemu
toho potřeba; a kdyby k ničemu jinému, mám tu
chasu, jsou ty přástvy, a tu jim všelicos ~vidám,
co jsem čtal, a oni jsou tomu rádi."

Ještě mne kus cesty vyprovázel a při rozejití
podala jsem přičinlivému, rozumnému hospodáři
ruku, přála dobrého zdraví a přislíbila co nejdříve
přijít "hejtú".

Když jsem došla k městu, hrálo na
předměstí houf chlapců míčem a pokřikovali na Němce
mimojdoucího: "Němče volatý, čtyrrohatý," ale
ten tomu nerozuměl a šel svým flegmatickým
krokem přes město. Takový pohraniční Němec liší