mlha sklání se pomalu deštíček k zemi, by
umdlévající občerstvil.

Myslivec se zdvihne, jak mne spatří, jde mi
naproti a vede do sednice, kde i staruška přívě.
tivě mne uvítá. Stařec otevřel okno, by čerstvý
chlad do sednice vál, a květiny z oken postavil
ven, k nimž se při družila jeho malá vnučka, by
májovým deštěm skropená rostla. Myslivcová při.
nesla zatím chléb, čerstvotou vonící máslo,
sklenici mléka; sedli jsme k stolu, rozprávěli a bylo
nám milo. Když bylo po dešti, vyprovodil mne
myslivec kus cesty a ukázal, kudy mám jít do
vesnice, kamž jsem vlastně šla. Opět jsem musela
lézt na vrch, pod nímž teprv vesnice leží. Ptáci
zase zpívali, obloha byla jasná, země
vydychovala tisícerou vůni, a já jsem vssála plnou duší
v sebe.

U vsi páslo několik dětí housata; těch se
ptám, v kterém statku zůstává sedlák N. "To je
můj dědek I" zvolá modrooký klučina a nabídne
se, že mne k němu povede. Šel napřed, já za ním
a za mnou hejno dětí, které by byly rády věděly,
koho to Hanton vede. Starý sedlák stál na záspí,
díval se na nebe a zpíval. "I vítám vás, paní 1
tot se mi libí, že k nám jdete I" zvolal, sotva
jsem do vrat vešla. - "Pozdrav Bůh 1 jak vidím
a slyším, jste vesel, táto?" - "Po takovém de·
štíčku -si můžem vždy o dvě písničky víc zazpívat,
to je lepší, než aby zlato padalo. Nu, ale pojďme
dál. Marky to, kde tě ďas má?" volal na dceru,
když mne byl do sednice dovedl. "Již jdu,"
ozval se hlas z komory, kde si bralo děvče ne·

74