musil Neruda protrpěti v mužných svých letech, v samotě opuštěného a mládeneckého žití, v letech choroby a stesku; dlouhá období, kdy jeho lyrika zcela umlkla, posvěcena jsou právě úsilím o takové prohloubení bytosti. Teprve když zocelil a ucelil takto svou povahu, vrátil se k básnictví: v "Písních kosmických" jako hloubající lyrik, v "Baladách a romancích" spíše jako věcný, předmětný básník výpravný. Na rozdíl od většiny epiků nevymýtil Neruda z věnce osmnácti básní, jež velmi libovolně nazývá baladami a romancemi, živlů osobně lyrických; naopak mohli bychom říci, že Neruda velmi uměle konstruuje příběhy baladického rázu proto, aby ukryl v nich svoje city, myšlenky, tužby - čím známe Nerudovu vnitřní osobnost lépe, tím více ohlasů jeho duše nacházíme v "Baladách a romancích". Velkého básníka mateřské lásky, jenž tkvěl celým srdcem na své chudičké matičce, poznáváme z "Balady pašijové"; něžného přítele dětí, který často si pozasteskl nad tím, že osud mu nedal "dětské hladit hebké vlásky", prozrazuje stejně "Balada ,horská " jako "Balada dětská" nebo jako "Romance štědrovečerní"; nadšeného pěvce volnosti politické, který z mládí tak velebil Karla Havlíčka, slyšíme plesati z "Romance o jaře 1848" a horliti z "Romance italské"; zejména však podivujeme se, jak se v "Romanci o Karlu IV." Nerudovi zdařilo ztělesniti živým a barvitým příběhem polohistorickým vlastní přechod od nedůvěry v národ k nadšené láskyplné víře v jeho vnitřní cenu, neb jak v biblickém námětu "Balady o svatbě v Kanaán" obráží se vyrovnaný a mužný humor zralého Nerudy, jenž zapomínaje na sebe, dovede se vždy radovati s radujícími. Mají-li "Balady a romancel/ tolik lyricky prožitého, není věru divu, že se v nich i po stránce slohové objevuje mnoho prvků lyrických. Některá z čísel jsou 10