liti, ale současně vyzpovídati a rozhřešiti s
deterministickým pochopením, zároveň však s mravní rozhodností
měšťanskou společnost, překračující právě svůj vrchol a
nahlo danou již sociálními chorobami i etickými krisemi.
Toužili býti přírodopisci, soudci a lékaři; rozvíjeli teorie,
pronášeli biolof{ické hypotézy, vztyčovali prof{ramy ze
společenské eUf{eniky; záleželo jim však příliš málo na
tom, jsou-li básníky. Jejich romány měly býti ukázkami
experimentální dovednosti a ovšem nezastaraly pouze
v těch číslech, kde do záměrů rozumových vnikly citovost
a sensibilita, hra obraznosti a smyslové opojení tím, čeho
se v životě nelze dopočítati, dospekulovati,
doexperimentovati.

Obezřetný orf{anisátor družiny, Mat ě j A n a stá z
Š i m á č e k, jenž občas dovedl teoreticky vyložiti a
polemicky obhájiti zásady tohoto občanského realismu,
obrátil se od rušných a působivých drobnokreseb z
cukrovarského světa malých lidí s celou enerf{ií své poctivé
a těžkopádné povahy k mravoličnému a problémovému
románu měšťanské společnosti, sousedící na jedné straně
s dělnictvem a na druhé s uměleckou bohémou. Popisoval
rád spolehlivým a únavným štětcem dokumentárního
realisty, dobře obeznámeného v celé stupnici prostředí
sociálních; prodléval se zálibou u ochořelých neb
úpadkových typů, vyšinuvších se ze zdravého měšlanského
průměru a toužících po mravní obrodě; nejraději však
diskutoval otázky viny a trestu, společenského zdraví a
jeho poruch. etické rehabilitace a biolof{ického obrození.
lako kdysi Arbes, jehož si upřímně vážil, vyšel z
technického studia a přírodních věd, což ho rovněž zavádělo
k úzkostlivému determinismu a čiré mechaničnosti; sni·
žoval člověka, k němuž lnul v opravdovém soucitu a
s nadšenou humanitou, na předmět experimentu; tvořil
jako Arbes romány beze svobody a bez poesie. Ze
soudobých realistů, zobrazujících měšlanstvo, nahlo dané již
úpadkem, jsou mu blízci psycholof{ porušeného zdraví
duševního E mil T réva 1, bystrý kronikář
společenský, s darem názorné karakteristiky a vtipné kritičnosti

43