K are 1 S che in p f 1 u f{, doprovázející své dukladné
a rozvážné letopisy buržoasie pableskem pokrokového
optimismu, a o několik stupňu umělecké hodnoty níže
románový mravokárce J o s e f L a i c h t e r, jenž stejně
obšírně, jako durazně na mnohých stech stranách probral
v dějích řídkých a postavami matnými všecky články
mravní víry uvědomělého českého pokrok ovce,
zakládajícího vzornou rodinu k blahu zdravého a nudného
společenského celku.

Ale žádnému z těchto mužu nebyla přisuzována taková
dobová a sociální dliležitost, jako jejich spisovatelské
družce B o žen ě V i k o v é - K u n ě t i c k é, sotva
vyměnila za mravoličný a tendenční román dickensovskou
drobnomalbu staromódního světa s jeho pitvornými
postavičkami a tra/{ikomickými situacemi. Jako M. A.
Šimáček zobrazovala i jeho věrná spolupracovnice skoro
výhradně měšlanskou společnost, jejíž tradiční řád a
mravní zdraví se rozkolísávají; žena ve svých vztazích
k muži, k manželství, k rodině prožívá bolestně a osudně
tyto otřesy, ke kterým se však nestaví trpně. Její
hrdinky, velmi náročné a hlučné, si uvědomují vedle citové
stránky i smyslovou složku svých bytostí, volajících po
vyžití a neváhají rozbíti dané mravní útvary, brání-li jim
na rozletu za osobním štěstím: někdy to jest pouhý
výkřik protestu, jindy přímý reformní návrh odvážné paní,
která přirozeně zatoužila po úkolu zákonodárkyně. Ale
čím přibývalo jejím románum veřejné naléhavosti, tím se
z nich ztrácela umělecká intensita srostitého realismu,
který býval nejkrásnější výsadou českých spisovatelek.

S prvními velkými románovými náběhy M. A. Šimáčka i
B. Vikové-Kunětické jsou současné výpravné počátky
F ran tiš k a X. S v o bod y, jemuž jest přáno tvořiti
v plné síle ještě čtvrtstoletí po tom, co oni jeho druhové
nadobro zmlkli; vitalita práce, zdraví, myšlenky
vyznačují tohoto plnokrevného syna středočeského venkova.
Ač ztrávil většinu svého života v městských zdech, zprvu
nad účetní knihou a pak jen nad stránkami
rozpracovaného rukopisu, zustal F. X. Svoboda věren přírodě, k níž

44