nismu jakožto principu ozdravného. Čekalo se od něho je·
ště mnohem více než vítězství smyslnosti a dojmovosti,
než vzrůst vnímavosti pro odstín, polotón, valeur nálady.
Proto byla vítána lyrisující próza Viléma Mrštíka i jeho
epi~ona Iosefa Merhauta s nadějemi až upřílišenými,
proto očekáváno tolik od uměleckého kvasu, jejž do
povídky a románu vnášela tvořivá ženská sensibilita Růženy
Svobodové a jejích družek, proto pozdravovány jako
vítaný dodatek k jeho tvorbě lyrické črty, novely,
romány Antonína Sovy. Ale vi/{neta impresionismu nevystihuje
úplně tyto spisovatele již proto, že u nich zájem o mravní
a sociální složku života nebyl o nic slabší než prvek
dojmový; tím méně vyčerpává tato formule slohový
karakter české prózy za úrodného údobí uprostřed
devadesátých let. Toho důkazem jsou dva zvláště mohutné zjevy
právě tohoto úseku, dva básníci v próze nadaní sílou až
brutální. dva dočasní žáci a pak zběhové románu na
turalistického I. K. Slejhar a K. M. Čapek.Chod.

I o s e f K. S 1 e jha r klamal se sám, když svou první,
slohově nejčistší knihu označil jako dojmy z přírody a
společnosti, jsout v ní trpné dojmy dráždivých smyslů a
útlých nervů zastřeny těžkým mrakem, v nějž zhoustly
zoufalé výkřiky a vášnivé protesty bouřné citovosti, stále
vzněcované ukrutenstvím, zlobou a nespravedlností ve
světě lidském, živočišném, ba i rostlinném. Naturalista
odhalil Šlejharovi hrůzu hmoty a nemilosrdnost přírod·
ních zákonů, na nichž civilisace nemůže ničeho
proměniti, ale expresionista proměnil tento děs skutečnosti pří·
rodní i morální v divokou visi, prožívanou s horečnými
city ekstase etické. Tento expresionistický základ tvorby
Slejharovy vyvřel na povrch zvláště, když spisovatel,
opustiv uzavřenou formu drobných obrázků přírodních,
počal rozpřádati své beztvárné romány, kde proti hymnic·
kým oslavám starodávného selství, blažené práce na půdě
a v tradicích předků patriarchální rodiny pro pukají
divoké kletby, pronášené proti městu, továrně, novodobému
manželství a kde se až nestvůrně rozrůstá mystika zla,
zavalujícího lidi bezbranné a zbavené všech podpor
mrav
47