starodávných malířů iniciál, hned vzdušně lehounký
nachází v nejrůznějších kulturách, proniknutých za silného
citového vznícení, symboly a podobenství pro svůj
černý nihilismus, který s mukami, ale i s důmyslem odha·
luje prázdnotu všech přeludů a zdání. Jim se ve svých
lepších číslech přiblížili jejich mladší vrstevníci
Eman u e f L e š e hra d a J o s e f Mill d ft e r, u nichž
kázeň slohová znamenala vykoupení z planého a
bezbarvého psychismu, přejímaného z chabnoucích rukou úpad.
kových naturalistů čirého duševna.

Spolupůsobil při tomto zmohutnění samoúčelné stylisace
rázu namnoze dekorativního současný vznik a rozvoj
essaye, dostavivší se zároveň s obrodou slovesné kritiky
a s její přeměnou z druhu buď filosoficky vědeckého
neb jenom novinářského na výtvor skutečně umělecký.
Essayista rozvíjí ne toliko myšlenku, ale i obrazově
slohový výraz pro ni; hledá pro karakterisovaný neb roze·
bíraný zjev vedle analol{ií též příměr metaforický; do·
dává svým pokusům o mnohos-tranné osvětlení rád dů·
razu působivými prostředky řečnickými a zdobnosti lí·
bivou i slohově propracovanou arabeskou. Dva z
literárních kritiků a essayistů, kteří pronikavě zasáhli do
přerodu českého písemnictví v letech devadesátých, okusili
se s různým zdarem i v próze výpravné, ověřujíce však
jen částečně své teorie i analytické soudy.

Vychovatelsky založený popularisátor pokrokových
tendencí v písemnictví i ve společnosti, F. V. Kr e j č í,
rozvážný i horlivý hlasatel zdravého životního středo·
cestí, projevil i ve svých románech spíše novinářskou a
pedal{ol{ickou rozšafnost, zaujatou o dobové otázky, než
myslitelské a básnické posvěcení a spokojil se při tom
formou realismu značně konvenčního, který leží vývojově
před zásadami jeho vlastní činnosti kritické. F. X. Š a
Id u nutí nestárnoucí vášeň pro experiment, aby své mo·
hutné životní dílo uměleckého a kulturního kritika, jenž
mnohonásobně zasáhl také do osudů české výpravné
prózy, doprovázel básnickou tvorbou v různých
slovesných druzích; po knize povídkových analys povah i osudů

66