Zato vítězí jeho světelný a nevyčerpatelně obrazový
impresionismus všude, kde pokožka, nervy, sm)'sly rea~ují
na nezprostředkovaný nával dojmů zevního světa; kde se
mladá bytost ve slastné a neodpovědné závrati oddává
neodbytnému volání citu, pohlaví, fantasie a dobrodruž·
ství; kde se duch rozplývá v živočišnosti a skutečnost
v barevných parách rozkošnických obrazů.

Toto vše jest pro Karla Sezimu spíše prvkem dekorativně
malebným, doplňujícím skladebnou osnovu skutečnosti,
rozbírané i rekonstruované s analytickou kritičností a
důmyslně přetvářené s povědomím komposičním. Milostné
a mravní výhry i prohry jeho odmaskovaných
maloměštáků, nemají sice osudového roz pěti ani valného dosahu
myšlenkového, ale jsou zato zpravidla pojímány jalw
příběhy typické. Umožňují autoru, pracujícímu stále vtip.
nou ironií, aby dovodil na svém malosvětě, zasazenim do
kmitavého krajinářského rámce, traf{ikomičnost všeho
usilování lidského, neodvolatelně zakletého do věčných
antinomií přeludu a rozčarování. touhy a vystřízlivění,
rozlety za velikostí a otupující všednosti. Ještě větší míra
hloubavosti a ještě usilovnější snaha o proniknutí k spo·
lečenským zjevům typickým vyznačovala Sezimova věr·
ného druha a krajana J o s e I a Mat ě j k u. který rovněž
vyšel z románového impresionismu, ale padl na samém
začátku cesty. Vynalézavě zkoušel a vážil různé výrazové
lormy výpravné, až se odvážně rozběhl k typisačnímu
románu. nových vesničanů, zasažených společenským
i myšlenkovým přerodem, současně se Sezimou, který na
románovém rozboru náboženských sklonů lidové mysli
měřil nosnost metody impresionistické.

Dva zvláště význační čeští impresionisté zapouštěli
kořeny do moravské půdy právě v době, když Josef Mer.
haut, který prošel týmž procesem, ustupoval mezi stíny.
Pro oba středočeské krajany, výbušného a pružného
J i ř í h o M a h e n a i těžkého a temného Rud o II a
Tě s noh I í d k n, znamenalo toto samovolné přesazení
do brněnského prostředí v životě i v literatuře kus zá.
chrany před bohémskou nekáznía náladovou
roztěkano561 15