člen cestu tak samostatnou jako V i k t o r D y k. Sdílel
se se svými druhý o schopnost intensivně prožívat, do nej.
jemnějších odstínů analysovat a subtilně zaznamenávat
kmity dojmů a nálad, myšlenek a nápadů, smyslových
vzplanutí a citových depresí, ale ježto byl založením da·
leko spíše ironikem, než impresionistou, neoddával se
nikdy trpně těmto vzruchům, nýbrž snažil se vždycky
stanouti nad nimi kriticky. Nepřístupen zrakovému roz·
košnickému opojení, podřizoval vždy barvu linii a styli·
soval si krajinu podle svých vnitřních zákonů; ostatně
městská ulice se svými chodci a náměstí s vlnícím se zá·
stupem zajímaly aklimatisovaného Pražana neméně nežli
příroda, z které dítě Polabí vkusu zřejmě severského
milovalo hory, jehličnaté lesy, bystřiny kamenitého ko·
ryta. Jeho vlastní pozornost se však soustředila k člověku
a to nikoliv jako k pudovému a smyslovému živočichu,
nýbrž hlavně k bytosti mravní a sociální, přímo paradox·
ně se tento málomluvný samotář a zapřisáhlý
individualista zabýval nejvášnivěji jednotlivcovými vztahy k obci, k
národu, ke společnosti, takže od mladosti, kdy jeho síly
stačily leda na časové kroniky, postavil do středu svého
výpravného úsilí politický román se širokým dějinným
pozadím. Tu se nemínil spokojiti zajímavými případy do·
bové psycholo{{ie, nýbrž snažil se často metodou
dialektickou konfrontovati obecné typy mravně závažné, které
nejen analysoval, ale i soudil- byli Viktor Dyk důsled·
ným a přísným etikem, třebaže vyšel z literární družiny
mravně indiferentní a ačkoliv v mladosti sám krutě
pronásledoval morální fanatismus českých realistů. Na cestě
od cyklických kronik studentského hnutí pokrokového
k velkému historickému románu o politickém zápase ná·
roda s Vídní v druhé polovici XIX. století Dykova próza
učinila několik zastávek, vesměs významných pro vývoj
českého umění výpravného a vesměs je odvádějících od
metody smyslového impresionismu. Ve zhuštěných povíd.
kách o krisích i tra{{ediích lásky a manželství naprosté
potlačení jakéhokoliv živlu malebného a dekorativního,
krajní stručnost a střídmost slova, stále stupňovaný sklon

67