stavám mluviti ne jejich vlastním, nýbrž svým jazykem.
S vyzývavostí, která nebyla postřehnuta, paroduje přímo
kriminální román, jeho vrstevníkům tak drahý, a obrací
se zády k pátrání po mravním úsvitu v duších viníků,
až rozvije celé své umění epiky jen a jen dějové, nesené
obecnými typy ve zbujnickém románu, rozvíjejícím svou
hustou fabulistickou splet nejen mimo historický čas a
konkrétní místo, ale především mimo dobro a zlo v
renesančně tvrdém a chlapském kultu neuhasitelného života.
Takto v době, kdy poetismus se vynasnažil vrátiti lyriku
jejímu prapůvodu, byla obnovena v románě - a stejnou
měrou i v skvělých novelách Vančurových - epika ve
své podobě nejzákladnější, ač dosti úzké a nenáročné.

O cosi podobného se pokoušel s novelou jiný surrealista
český, V 1 a d i mír Ra f f e 1, aniž doposud vytvořil
děl tak orf{anicky samozřejmých, aby nenesla stop záměr·
ného, ano, namáhavého experimentování. V něm došly
obnovy před válečné již snahy o čistou novelu dějovou a
typickou, jakou znala období klasická; podobně jako
u Karla Čapka jest u něho obraznost básnická namnoze
inspirována vědecky, takže vznikají v jeho drobničkých
romanetech naukové a technické utopie; umělecký živel,
projevující se zvláště smyslovým okouzlením, tělesnou a
živočišnou ženskostí, jest stále držen na otěžích mužskou
intelif{encí, střízlivě kombinující, chladně počítající, me·
chanicky vykládající. Cvaha, rozum, důmysl ubil v těchto
tělových povídkách bez duše plnost života a
nevypočitatelnost osudu.

Ostatní surrealističtí povídkáři čeští, z nichž K are I
K o n rád a Jar o s 1 a v Jan P a u I í k podali leda
ukázky, Vít ě z s I a v Ne z val však náročné letopisy
románového rozsahu, vypověděli naopak rozumu boj,
volajíce proti němu do zbraně instinkty, asociace, volné
tlumy vzpomínkové a především jistotu bezprostředních
vjemů smyslových, doprovázených bezděčným citovým
vzruchem. Proti Vančurovu důslednému propracování zá·
kladních prvků výpravných dochází se tu zcela současně
k naprostému zlyričtění románu, který se u Nezvala mění

94