zoucí to byla. Ďábly na zdech tam vymalovali, ke rak ubohý duše
mučej' a za jejich 'říchy tresty im strojej'. Tuze ny bylo
teskno, - pomyslil sem na svoji dušu, - na trápení, co me
čeká - já byl velkej 'říšník, dal se svíst nystrem Marelem,
chasou ... Nakoutyl sem si vobrázků, na cestě zpáteční zasej se
modlil a postil, domka u našich voltáříček v komoře si
vystavel, - šecko sem ďál, co ny strejc Chadimů i ty cizí kněží
radili - Ale pantáto, - cák to šecko bylo platný - pokoje sem
nedošel!"

Za řeči hochovy, za níž nejedna slza skanula mu na ruce, potřásal
sedlák jen hlavou a stín rozložil se mu po tváři. Čeledín
oznamoval, že, uloživše otavu, zpět pojedou, ale hospodář jen kývl
a Jílkovi dále naslouchal, nehýbaje se s místa. Konečně, když
hoch dávno byl umlkl, zeptal se: "Cák matka říká tvýmu
konání?"

"Och, ničehož nic neříká, jenomej vzdychá a černÍ. Dyby chtela
ke mne zahovořit, - snad by vedela, kerak ny pomoet
Anebo dyby otec byl na žive - ten se mnou umel, - tenkrát ny
bylo líp!"

Hospodář položil ruku na hochovo rameno: "Chtěl bys bejt
podoben otcoj svýmu?" tázal se, upřev naň pevný pohled. "Znal
sem otce tvýho, byl to služebník Krista Ježíše a evangelija
věrný!"

"To manynka taky říká," přikyvoval Jeník horlivě. "Ale
zvostatní jenomej se pošklebuj ou, že byl neznaboh a kacíř. Cák sem
se málo pro tole se strejcem Chadimou nahádal? Já na otce
dopustit nedám!"

"Chlapče," pravil Mřeň slavnostně a povstal z lajce, "esli chceč
bejt živ podlevá přikázání božího, kterým se otec tvůj spravoval
neposlouchej strejce Chadimy, nemodli se k obrazům a soškám,
nechoď na pouty a proceství, a oltáříčky v komoře svojí strhej.
Ale modli se, jako se modlili tvoji předkové a jak tebe tví
rodičové tomu učili, jenomej žes to už zapomel. Čítej v bibli, v ní
tvůj otec taky čtával; chlapče, za starých časů v Čechách nad
bibli nebejvalo. Čtávali sme v ní všichni, z kancionálů krásnejch
zpívali, z kalicha pili jako bratři a sestry, bratři a sestry taky sme
se menovali. Tam v Litomyšli bejval sbor a našich předků
biskup. Potomej dyž ta dlouhá vojna přišla, a nepřítel podmanil
si českou zem, bibli i kancionály nám vzali, z kalicha pít sme
nesmeli a všichni na římskou víru přísahat sme museli, třá tomu
žádnej nerozumel. Tehdivá moc lidí pro svedomí ze zeme ušlo.
Náš praded - cokrát ny to otec vypravoval! - taky ujdít
smejšlel, ale nemoh' se vod gruntu trhnout. Zůstal na panství, a

44