k panství města Litomyšle, "páni v meste" jest litomyšlské městské panstvo,
kdežto směrem k Proseči počínalo se zámecké panstvo novohtadské) se zde
T. Nováková zmiňuje již také o vztazích a rozdílech náboženských, z nichž
později vytěžila tolik motivů románových, jmenovitě i o poměru evangelického
(helvetského) a katolického obyvatelstva; pouti na Chlumek, jesuity založený
poutnický chrám marianský se vracejí jako významný motiv v románu
o Jmm Šmatlánovi. 'T oulovcova kaple a maštale, středověký rytíř Vavřinec
Toulovec ze Třemošné, kdysi loupeživý, pak kající zakladatel špitálu
litomyšlského, jest osoba historická, kterou opředly četné pověsti, poutající se hlavně
k mohutným skalním pískovcovým útvarům v lesích poblíže Budislavě.

Na statku Mřeňově.

Výňatek z románu Jan Jílek (psaného r. 1895-1896, časopisecky vydaného
r. 1898 a knižně 1904); jest to II. kapitola románu. Neuvědomělý synek
pronásledovaného vyznavače víry českobratrské, prochází nejprve nevěreckou
prostopášností, k níž ho svede jeho mistr, pak protireforma~ní bigotností
katolickou; nyní v rodině znamenitého sedláka českobratrského jest probuzen
k náboženství svých otců, aby za ně přinášel oběti a stal se jeho nadšeným
hlasatelem jako emigrant i misionář. Děj položen do XVIII. věku, hlavně
do katolicky přísné vlády císaře Karla VI., jenž nekatolíky pronásledoval.
První kapitoly románu umístila spisovatelka do rodného kraje Jílkova na
rozhraní okresu litomyšlského a poličského; obě nejvýznamnější dějiště, Lubná,
kde se .Jan Jílek narodil a Široký Důl, leží hluboko v lesích a náleží k okresu
i panství litomyšlskému, stejně vesnice Střítež a Sebranice; Oldříš, Telecí jsou
již na Poličsku. Opět si T. Nováková všímá pozorně poměrů poddanských
i rozdílů jednotlivých panství, které se jeví též krojem a nářečím; obé bylo
právě v těchto končinách mnohem trvaleji uchováno než v části Litomyšlska,
otvírající se do roviny (lid ji nazývá "Čechami"); ke karakteristice nářečí, jež
zde důsledně provedeno, viz poznámku k stati předešlé. MřeMtv statek kreslen
věrně podle Silova statku v Širokém Dole, který svou starodávnou podobu
zachoval do konce XIX. století; T. Nováková jej popsala předtím v črtě
Po stopách mysli lidové (1894, dnes v knize S poutnickou holí a brašnou 1930).
Hůry, údolí mezi Lubnou a Poříčím na Litomyšlsku, podivuhodné krajinnou
krásou divokého lesního zákoutí; T. Nováková sem umístila několik výjevů
Jana Jílka a Pohádku podzimní (dnes v knize Moderní pohádky). "Machometán"
Marel, opovržlivé označení pro nevěrce neb materialisty mezi lidem. Světy,
samota při Svratce na Poličsku, na moravském pomezí, známá výjevy z
pronásledování bratrského. Klejch, Litochleb, známí evangeličtí mIsionáři a
kolportéři bratrských knih v stol. XVIII., oba původu východočeského.

Jiří Šmatlán se stává socialistou.

Román Jiří Šmatlán byl napsán v 1. 1898 a 1899, po prvé otištěn v Květech
r. 1900 a knižně vydán r. 1906. Jest to psychologický obraz náboženského
vývoje chudého tkalce z Poličska, kterého vnitřní neklid a touha po
"vopraudouskej praudě" vede z bigotního katolictví do různých útvarů církevního
i mimocírkevního evangelictví a konečně. do dělnického hnutí socialistického;
toto jest líčeno ve svých začátcích na prahu let 90, kterak vniká z továrních
středisk na venkov mezi nábožensky uvědomčlé chalupníky a zapouští mezi
nimi kořeny, hovějíc neklidnému duchu lidovému, stále dychtivému zrněn a
reforem. Vedle vzácné ceny psychologické jest román, vynikající i dějovou
soustředěností, důležitým obrazem duchových proudů ve východních Čechách

122