102

ARNE NOVÁK:

nýbrž sbírá, reprodukuje, referuje; nestačil jim však
také psychologický mechanism některých čerstvých
pokusů, při nichž v mlze studené analysy se ztratily
všecky barvy světa a všecka dobrodružství života.
V době, kdy básnický talent Růženy Svobodové
počal rozkvétati nejkrásnějšími květy, toužili mladí
spisovatelé, v mnohém žáci básnířčini, po
synthetickém umění románovém, které neseno velkým
lyrickým dechem volné subjektivnosti ztělesňovalo by
dramatické konflikty lidského srdce s osudem a které
by dávalo odehrávati se typickým ději'tm na sytém
pozadí společenském i přírodním. Matějkův druh
v životě i v literární snaze a jeho vydavatel, Karel
Sezima, píše o tom výrazně: "Snili o zmnoženém
bohatství intellektuálních rozkoší. O umění rozšířené
klaviatury, jež by i realitě dalo, což jejího jest, a
nezapomnělo, že i ona, vyvolávajíc dojmy, již tím skládá
podstatnou část duše a je toliko rozšiřenou její
oblastí, rubem a komplementární hodnotou její.
Vycházet tedy ze skutečnosti, ale neokreslovat ji
chudou a rozl1ďující, nýbrž množit, stupňovat,
násobit ji. Vylít veškeru vnitřní svou složitost a plnost
na výtvor, vylít do něho všechen větrný oheň
tempe.ramentu, všecko napětí rozbouřeného mozku,
všechen zpěv rozhoupaného srdce. Slovem, chápat í
podávat realitu jako subjektivní kreaci duše."

Kolik uskutečnil Josef Matějka z této touhy
svého pokolení? Slovesná jeho pozůstalost odpovídá
k otázce té mnohem příznivějí, než román
"Exotikové", v němž se ironik nepřetržitě přel s
impressionistou, zvědavý zpovědník duše stále byl
přerušován rozkošnickím malířem fiktivní skutečnosti,
zálibný pěstitel malebného slova se co chvíli srážel
se suchým, studeným kronikářem. Z novellistických
čísel odkazové knihy (vylučuji ze svého rozboru obě
allegoricko-symbolické mlhoviny, scénicky upravené