MU1.()vf: A USUI)\'.

loví v zapomenuté zátoce mřínky na prut dlouhý
a lesklý. Nepohne se aní, ale nedbá též valně o rybky:
nemýlíme-li se příliš, jest í tentokráte jen rybářem
obrazů a dojmů. jako velký modrý květ slétne skvělý
ledňáček na konec jeho prutu, jejž pokládá za holou
větev pobřežní vrby. Pan maíre, považovaný
lesklým ptákem za strom, žije v této chvíli jen a jen
okem: ledňáček jest jemu vítaným a rozkošným
dobrodružstvím jeho čistých a svěžích smyslů, z níchž
jest zrak, tak cvičený a takraffinovaný, pánem a
mistrem všech ostatních. Nemyslete však, pro Bůh, že
pan jules Renard praničeho necítí: naopak, i v této
hodince rozevírá se jeho srdce podobno přeplněné
pokladnici. Pro ledňáčka na konci prutu, pro mřínky
kmitající se ve struze, pro cvrčka hudoucího ve trávě,
pro chrousta potácejícího se těžce ve vzduchu má
přítulnou lásku, dobráckou shovívavost, veselou
ironii; jsou to vesměs mílí a bloudící živočichové,
zmítaní přirozenými pudy a zábavnou pošetilostí,
v čemž jim ani nejhmotnější a nejhrubší žívočich,
zvaný člověk, mnoho nezadá. Pan jules Renard
však dává přednost dobré zvěří před člověkem,
není-li tento právě prostým venkovanem, sedlákem,
pastýřem, rybářem.

Co všecko připomíná mu bláhově domýšlivý
pohled lidský, co nepříjemného a nelidského! Mládí
plné strádání a nuzoty, kdy všickni lidumilové uznali
za dobré častovati opuštěného zrzka štulci. Prázdný
a učený tlach latínské školy, která proníkavý a
nepokojný mozek hochův chtěla pt:.0měniti v mrtvý
nástroj grammatický a rhetorický. Ustrky obchodního
příručího, jemuž mrzly ruce z nevytopeného
kontoii-u a srdce z novodobé civilísace. Kamenné město
Paříž, kde nebylo ani skřivanů, ani skotu, ani
pravého venkovského veselí. Nebezpečí státi se
spisovatelem ze řemesla, výrobcem knih, vězněm čtyř