30-

ARNE NOVÁK:

byl Lessingovi radostným osvobozením od únavné
a řemeslné nudy, zůstává platným i pro nás: také
literární forma kritického díla jest v podstatě
experiment, na němž lze sice se ztroskotati, ale také H
vyrůsti, omládnouti, sesílitL Za tuto lekci, jaké nám
nedá ani Bělinskij, ani Macaulay, ani Taine, můžeme
být Lessingovi stále vděčni.

4.

A přece: celé to marnotratné bohatství kritických
forem, jímž Lessing oslňuje ještě dnes, nebylo než
důmyslnou záminkou, aby rozvinul všecky možnosti
a vyčerpal veškeré odstíny svého útvaru
nejtypičtějšího: polemiky. Kritik Lessing polemisuje vždy
a za každou cenu; jsou okamžiky, kdy byste jej mohli
pokládati za Dona Quijota polemiky. Nestačí mu
naprosto, že útočí na překladatele, bohoslovce,
filology a esthetiky své doby; také zpráchnivělí
humanisté a dávno odbytí polyhistotové XV I. a XV 11.
věku dráždí jej k odporu - u Lessinga se rozumí
samo sebou, že k odporu osobnímu. Není naprosto
spokojen, zničil-li svou polemikou jednotlivce, obrací
se bojovně proti celým národům jako proti
Francouzům klassického věku; pronásleduje až k
nemilosrdí celé směry a proudy: rokokovou archaeologii,
anglickou sentimentálnost, německé bohosloví
orthodoxní. Nejde vždycky o důležité věci, o esthetické
zásady, o rysy v povaze, o náboženské přesvědčení
naopak, nikdo nedovede tak jako Lessing zápasiti
JUQt ovov axúi~ ... zda běží o něco jiného, o něco
většího v učených a namáhavých "Briete
antiquarischen I nhalts"?

Náměty a výsledky Lessingovy doživotní
polemiky jsou při nejmenším lhostejny; ve většině pří-