23. Já se všechněm vám před obličejem Božím vyznávám,
že v uvažování bíd těchto srdce mé často ve mně se rozplývá,
tak že duši svou vylévám, říkaje: Kams se podělo, plesání mé?
Kde ste, někdejší zpěvové moji? (Žal. 42.) Zavěsilas mi se na
vrbách,citaro má (Žal. 137, v.2.). Kvílení jest zpěvmůj,alkání
ustavičné, ve dne v noci, plesání mé, když slyším jako hlas
rodičky svírající se etc. (Jer. 4, 31.)

24. Což mám dále již sobě neb vám říci? Kristus svým řekl:

Ještě na malý čas světlo s vámi jest; dokud máte světlo, choďte
v světle, ať vás tmy nezachvátí (Jan 12, v. 35.). Ale já toho vám
říci nemohu, proto že sl unce naše j iž zašlo, světlo naše již zhaslo
a dohašuje. Což činiti budeme, když na nás temnosti
dokonale přlkváčí?

25. Dí-li kdo: Posaváds nás jinak těšíval; již sám naději
odmítáš? T rošty těmi jak sme zavedeni 1 Odp.: Slyším taková
reptání, ale ptám se předně, kdo ze všech nás tak moudrý byl,
aby všechněm Božím metlám vyhnouti trefil? Ti, kteříž ani
starým ani novým Božím troštům nevěřili, aneb hned z místa
v zemské vlasti zůstali, aneb vyšedše a spomožení pojednou
nespatřivše, vrátili se zase; a tím co získali? I to, že duše a
svědomí svá zavedli a někteří hned pomst Božích pocítili. Někteří
z nás nechtěli do Uher neb do Polska, bezpečněji se jim zdálo
v Němcích zůstati; a jsou-liž zachováni? Nenašel-liž nás všech
a pod kázeň svou nespořádal-liž nás? I tu, kdež nás největší
houf byl a my sobě (mysHc, že sme právě Pellu našli)
nejbezpečněji počínali, aj, i tu nás našel a podvrátil, proto že sme
jiných lepší nebyli.

26. Díte-li: I tu sme trošty těmi svedeni, že sme se jinak
neopatřili, odpovím z Písma: U Boha jest rada i rozumnost; jeho

19