Sl. Ale zase byla-li by Pána života i smrti vůle jinak (že by
totiž, stálostí naší a mučedlnictvím oslaven býti chtěje, tonouti
nás, až bychme utonuli, a hořeti, až bychme shořeli, a
podvraceti se, až bychom podvráceni byli, [nechati] chtěl), tu již
resignací, t. odvolení aneb vlastní vůle odložení a na všecku
samou celou vůli Boží se oddání potřebí. Příkladem Davida,
kterýž utíkaje řekl: Nalezl-li sem milost před očima
Hospodinovýma, přivede mne zase; pa kli dí: nelíbíš mi se, aj, teď sem,
nech mi učiní, což se líbí jemu (2 Samo 15, v. 25.). A. samého
Božího Syna, kterýž na tvář padaje volal: Možné-li, Otče,
nechať odejde kalich tento ode mne 1 a však ne jakž já chci, ale
jak ty chceš (Mat. 26, v. 39.).

52. To jest poslední má, nejlepší a vám všechněm, přátelé
Boží, nejužitečnější rada: pustiti se na ruce Boží, u něhož
jakáž velebnost, takovéž i milosrdenství jest (Sir. 2, 21.). Sic co
platno kroutiti se? Nevykroutíme se jistotně, jako až posavád.
Boží vůle díti se musí, ne naše; již tedy proč se ne poddávati
dobrovolně raději, nežli bezděky? Malus miles est, qui
imperatorem gemenssequitur,dí latinský mudřec. (Zlý prý
jestvoják, který za vůdcím svým s pláčem jde.)

53. Nebuďme, nejmilejší, 6 nebuďme ukrutnější duši své než
tělu svému; a kdyžť lékaři zkušenému zdraví své svěřujeme a
i tehdáž, když hořké traňky dává, důvěrně z ruky jeho
přijímáme, přijímejmež ovšem z ruky nebeského lékaře 1 Vědouce,
že se nám nic zlého státi (ani vlas jeden z hlavy vzat býti)
nemůž mimo vůli jeho; cokoli tedy dopustí, že toliko z moudré
rady a úsudku jeho dopuštěno bude, vězme.

54. A. poněvadž slyšíme, že Pán neléčí, kromě raněných,- a
neobživuje, kromě zabitých, z pekla nevyvodí, kromě do pekla

29