umíraje, tebe také, matko milá, Jednoto, umírati vidím, sebe
i tebe Bohu tomu, který! ,i mrtvé křísí, s Abrahamem
poroučej e (Žid. 11, v .19.). Aniž proto, že já, poslední na ten čas vrátný
tvůj,posobědvéřezavírám,tyzavřínabudeš,abyzhrobusvého
vyjíti nemohla, ale tím více se při tobě sláva moci Boží zjeví;
když i upadši povstaneš a umřevši ožiješ. Říkej jen směle s onou
starou církví: Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má, že sem
upadla, neboť vstanu zase. Sedímť v temnostech, ale mi svítí
Hospodin. Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo sem proti
němu hřešila; až se vždy zasadí o mou při a mne zastane.
Vyvedeť mne na svět10a budu viděti spravedlnost jeho. Uzříť to
nepřítelkyně má a při~ryje ji hanba etc., když sama rozšlapána
bude jako bláto na ulicích etc. (Mich. 7, v. 8. etc.)

79. Klesltě sic stánek Davidů nyní, aleťjej zase zdvíhne
Hospodin a zahradí mezery jeho a zbořeniny jeho opraví a vzdělá
Jej jako za dnů starodávních, aby (ostatkové) dělili dědictví se
všechněmi národy, nad nimiž Jméno Hospodinovo vzýváno
(Amos 9,12.). I bude náš také pád jiným ku povstání: a
umoření seménka našeho jiným k životu; a utonutí Jonáše našeho
Ninivitským ku pokání.

80. Vesele tedy hlavy pozdvihuj, i v potupě své nyní ležící
Jezukristova církvH Živ jest Pán tvůj, i ty živa budeš (Jan 14,
v. 19.). Zpívalas posavad: Není, kdo by bojoval za nás,jedině
ty sám, Pane Bože náš; ales, co zpíváš, nerozuměla, ažs pak
skutkem, že nebylo spomožení v lidech, poznala. Protož se tě
ujme sám Slitovník tvůj (Iz. 54, v. 10.). Vidělas posavad rohy,
kteříž tě trkali, ale již také uzříš kováře Boží, kteříž je srážeti
budou (Zach~ 1.). Lekalas se Faraona za tebou 'se shánějícího,
aleť ho již uzříš na břeh vyvrženého, jen sobě stroj písničku
Mojžíšovu a Beránkovu (2. Mojž. 15, Zjev. 15.).

38