oslavovatel Přemysla Otakara II. a kárný hánce jeho syna,
věděl při svém širokém historicko-politickém rozhledu o
zemi Přemyslovců i jejích osudech. Zato zvěst o Marcu
Polovi a jeho cestopise dochází na naši půdu o mnoho dříve
a náleží k starším svědectvím o přímých stycích
českoitalských. Silně povzbuzený zájem Čechů čtrnáctého a
patnáctého století, jemuž se snažil vyhovět také Vavřinec
z Březové překladem a úpravou cest t. zv. Jana
Mandeviily, dospívajících k nám prostředím německým, obrátil
pozornost k proslulému Millionu Marca Pola, a ježto v době
Lucemburské nebyl u nás kritický smysl ještě probuzen,
nečiněn vůbec rozdíl mezi fantastičností a fabulistikou
bájivého lékaře francouzského a mezi věrohodnými zprávami,
do nichž uzavřel vlašský kupec reálné zkušenosti života
velmi dobrodružného ... obé přijímáno jako zábavná
beletrie, ukájející exotickou potřebu středověkého čtenáře. Jako
kdysi, na samém počátku čtrnáctého věku, poskytl italský
domz·nikán svým souborem životů svatých
vítanoulátkuvznikajícímu staročeskému básnictví legendárnímu, tak opětně
nyní za vlády Václava IV. to byl člen Kazatelského řádu,
mnich Fra Pipino, kdo svým latinským překladem a
výtahem z orzginálu francouzského zprostředkoval Čechům
přístup k Marcu Polovi; není zcela bez významu tento
doklad působení dominikánů na půdě české, jež pak v
předreformačním období mělo zasáhnout kloub a vlivněji.

Z českého zpracování MilHonu, jež snad vzniklo kdesi
na Moravě, nepoznáváme, zda se český tlumočník
pozastavil nad problémem, který již za života tragicky
znepokojoval Marca Pola a po jeho smrti i jeho krajany i jeho
čtenáře v cizích národech: jest to věrná pravda, zpečetěná
životem a zkušenostmi, co v barvách tak zářivých a v
podání tak napínavém Marco Polo vypráví o nejdálnějším

8