Za doby tereziánské, tak bezbarvé a ploché v obec
•né své vlídnosti a v občanských svých
ctnostech, baroko v Praze se vyžívá. Jakmile od
•umřely základní jeho ideje, nemohly se dlouho udržeti
ani tvarové prostředky: sloh přestal býti slohem a
sklesl na pouhou rutinu. Kde stavělo se barokně, zmi
.•zela vznešenost a pádnost, uhýbajíc se elegantní
lehkosti: dekorační umělci zaujímali postupně místa
tektonických tvůrců, pathos ustupoval rozmaru. Střízlivě
bylo přestaveno a obnoveno hradní křídlo, kde kdysi
na úsvitu baroka melancholický císař dumávalo srny
•slu své podmračné existence. Nevznikají již chrámy,
ježto ubývá zbožnosti, paláce, vesměs v drobném
rozměru, budují se nikoliv pro vznešené a vůdčí rody
šlechtické, nýbrž pro aristokraty mladých erbů a
úřednické minulosti.

Zvolna nadchází věk rokoka: stil francouzský po slohu
vlašském, ženský půvab po mužné opravdovosti, hu
•dební řešení po stavitelském idealismu. Jaká hravá a
křehká grade vyznačuje důvěrně světské průčelí stra'"
hovské knihovny proti sousední těžkopádné a přísně
duchovní nádheře opatského chrámu Nanebevzetí
Panny Marie - stopadesát let vepsáno jest velmi
znatelným písmem do této mezery! Jakým lehounkým a
bezstarostným úsměvem vítá arcibiskupská residence
chodce, který se právě nasytil kypivého pathosu, jímž
rozkazuje pompesní vstup do královského hradu z doby
Matyášovy, a který oddal se vyrovnanému ~lidu
florentského rinaseimenta, ovládajícího dům
Svarcenberský! Hle, trojí svět forem, ideí, citů, vzešedší z té
•
38