filolog z povolání, jemně cvičený sluch a přesně
reprodukující péro. Drama, které stanulo takto kdesi na
rozhraní mezi jiráskovskou kronikou scénickou a mezi
schOnherrovskou zkratkou dějinných sil v jejich
nejdramatičtější srážce, není ještě zdaleka dílem
hotového umělce, čemu svědčí i příliš výmluvná a
výrazově neobratná předmluva apologetická. Karel Horský
jako dramatik se teprve hledal. Měl za sebou zevní
úspěch na plzeňském divadle, které v říjnu 1911
provedlo jeho psychologicky i slovně přeplněnou rodinnou
tragedii "Příval" ve všech svých třech dějstvích
značně začátečnickou, měl před rukama mnoho divadelních
plánů nejrůznějších námětů, od "Achillova hněvu",
"Deianeiry", "Tiberia" přes "Jiříka krále" až k
moderním aktovkám a dramatům. Jako jeden z
nejhorlivějších literárních členů družiny, shromážděné kolem
Pelantova plzeňského "Směru", zajímal se i
publicisticky soustavně o divadlo a studoval pilně jeho
ústrojí; přemýšlel hlasitě i mlčky o základních
dramatických problémech; měl po kapsách plno zápisníčků
s úryvky výjevů, dialogů, point. Ze všeho toho a
zejména ze samého dramatu "V zaj,etí babylonském"
bylo patrno, že Karlu Horskému jako dramatikovi
nechyběla živá náplň motivů, problému a postav, nýbrž
spíše úsporná kázeň formální, která by zhušťovala,
krátila a vybírala. Kdyby se jí bylo dostalo jeho
historické tragédii, byla by plněji vynikla "působivost
několika mohutných scén, dosahu až symbolického, na
nichž si právem zakládal; byly by vypukleji vystoupily
některé postavy hluboce lidské před kostýmem lidovým
a historickým; bylo by dokonale patrno, jak za
tragickými událostmi XVlII. věku rýsuje se samo patos
českého národnYho osudu. Veřejné provedení tragédíe

- 9 -