9

krásnou tubáji?" ovšem motiv zlatého slunce a
jeho matky pojat jest j:J;:o látka
pohádkově-bájeslovná, za to v di uhé pfsni ,Ze všehíJ jediná zbyla's
mně,lmatičko," hlásí s'e přímo pravzor dův.ěrňých
čísel z "Písní kosmických", skládaných v duchu
prost'Jnárodním: v:rchladlá L~mě a podzimní sluníčko
JSOl1 vroucím podobenstvím sirého, chmurného
syna asestárlé mateře.

I výpravná prósa Nerudova, shrnutá v pestrou
a- rů.znorocliou 'knihu "Arabesek", má vtmačné pf"
klady; pro zlidšťování z}c'Vlt kosmických; způsob,
jímž se to děje, pťipomíni naml10ze nemeckého
mistra prosaickťt drobnokre:;by a duchaplné arab<?s:zy
Jeam PauLa, od něh'ož s-' na počátku !itenirní
činnetti Neruda vydatně e.::lI. V př,ckr.;;sném jinot:1jl
"Den a noc", zhuštěném JtI několib vět, I.D;obl1'~·
ny duchaplne jevy nebe"ké a světelné u přel'oženy,
do oblasti vztah II rodinn)' ,:h. Cyklu liZ povídek me
•síce'" 'v němž lyrické vfevy se střídají ,s genr()~
vf'ml vý}evy, dáno jest zar:lmování rozmluvou)
básníkovou s měsícem: 'OC'_'-':Hl po Karlově mostě
provází luna poetu;a; vypráví mu l'eccos:z~ svých
zkušeností po světě. Začátek každé povídky Jest
'uveden drobným líčením, v k ;crém často zazní tón
pozdějších "Písní kosmických". Jen :několik ukázek
slohového rumění Nerudova z r. 1863, kterým
vystihoval příbuznost m~i osudem lidským a úkazy
nebeskými. "Vypravovával velmi mnoho, divné VěCI,
jakž může jen ten, kdož ve dne:am nežije a jt(n noční
rosou se sytí a po snech dřímajícího lidstva kráčí."
"Obláčků' svět10sedých byla Síla na západní po~'OViC1
:oblohy, bylo jich rako zkušeností v mozku
stárnoucílio m.uže." "MěSlíc byl truchle zadumán,
zapředen do svých myšlenek, světa sobě nevšímal a
p!ecet ll,.,lUub'ý'yplp dr,~hl ja~o ~~dup1,a,n.ému člověku
iivo a.'