Strom, ~hrám jeji~h rostlý, míněna lípa, strom prý Slovanum posvátný. Kde jso"
národové ti atd. Namnoze ilusivní obraz starodávné a původní vzdělanosti
slovanské, zosnovaný z myšlenkových předpokladu Montes~uieuových,
Rousseauových a Herderových a z obrazotvorného doplnění kusych a vrátkých zpráv
kronikářských; k obrazu tomu, jejž do romantické vědy uvedli někteří
historikové poUtí, se přiznávali Jungmann, Safafík, Palacký, kdežto pfísná vědecká
kritika Dobrovského jej zavrhovala. Arkona, slavné kdysi město na ostrově Rujaně
v Baltském moři s chrámem Svantovítovým. Retra, hlavní město pobaltských'
Ratarů. vzalo za své v X. století. Loučí, odlučuií, rozlučují. Krajiny osmanské,
turecké v Evropě, na místech kdysi řeckých. koňský ocas na žerdi t. zv. bunčuk,
jako znamení islamské vztýčen s práporci tureckými i ve chrámech na př.
Božské moudrosti v Cařihradě. Dva světy Indů, Přední i Zadní Indie, ale
snad myslil Kollár také výboje nad Indiány americkými. Slušný vlasti dědic,
příslu~Ilý. náležitý. Mi/iduch, kníže slovanských Srbu, poražený v IX stole~í
Karlem Velkým. Kruk, kníže Ranu a Luticů, podlehl v XII. stol. Němcům.
Bojislav, časté jméno knífat pobaltských Slovanů. lak muselo v tom by studené být
k národu srdce, zřejmý ohlas z II. zpěvu Byronovy Childe Haroldovy pouti, s níž
se Kollárův Předzpěv shoduje nejen v soustrasti s pokořeným Řec1iem, ale i
s prudkým odporem proti vJem ujafmovatelům národů. Kojí skNtkem, hněv
nebe konejší.

I. (I., I, Z r. 1822.) Stvoření "Slávy Dcery". Casově snad první znělka "Slávy
dcery", obsahu "komposičního" a zároveň již s allegorisujícím pojetím Míny,
jakožto dcery Slavie; mytologický původ její jest snad (viz B. Durdová a Otokar
Jiráni v Listech filolog. 1931, str. 444 a 474) ohlasem motivů pohomérského
'eposu Kypria, známého jen z pozdních obsaM. Miliduch v. výklad k
Předzpěvu. Zavřela = uzavřela, ustanovila. Lada, slovanská Venuše, bohyně krásy a
lisky. Milek = slovanský Amor.

2. (1., 8, z r. 1827.) Rozpor mezi láskou k ženě a Slavii, vyjádřený obdobou
z báje o řeckém Heraklovi (lat. Herkulov'i), kterou zaznamenal Xenofon a
Cicero. Ochech"le, lichotiv'ě se přitulujíef osoba, Siréna.

3. (I., 12, Z r. 1821.) Vítězství milostné inspirace nad hrdinskými záměry
básnictví epického. Bratrů příchod, Cecha a Lecha, z původních sídel slovanských
do Cech. Bič boží, Anila, král Hunů, slavný válečník za stěhování národů.
Tatry zlaté. Tokaj, synekdochickÝ pro domov slovenský. Monumentální zkratky,
v něž Kollár shrnuje hlavní náměty zamýšlené poesie, mají ražbu klasickou.
Ale počátek znělky jest pouhá licence básnická; bylo by mylno domnív'ati se,
že by byl Kollár kdy měl záměr složiti velkou skladbu epickou.

4. (I., 35. z r. 1828.) Svrchované poznání skrze lásku, láska nade všeck"
filosofii. Platon (429-)48 př. Kr.), nejvědí myslitel řecký. Immanuel Kant ([724
-1804), otec nove filosofie německé. Romantická oslava přemocného citu
jest i se svým působivým anaforickým výrazem "hodiny jsou" zosnována
s rQzumovou přehledností klasickou. Výrazově trpí znělka v obou čtlřvcr~!ch
,.rýmy čistě gramatikálními, planými. prázdnými. jen koncovkovými". k.teré
Kollárovi právem vytýkal Vrchlický (Nové studie a podobizny, 1897. str. 29)

5. (I., 70. z r. 1821.) Pravý ideál krásy: básník varuje před jednostranně
estetickým ideálem řeckým, připouští oprávněnost nazírání severského, ale
především zdůrazňuje krásu mravní: lidskost s božstvím, zosobněnou v jeho Míně.
Buá se novým, buá se starosvětským krásy vzorem rad~e kocháte: rozpor
modernistického (nový vzor) a antikisujíefho pojetí (starosvětský vzor). Medicejský
kámen, Venuše Medicejská, sochařské dílo hellenistické doby (III. stol př. Kr.),
chované ve Florencii. Mých znojů učijete, k vinám tera mého řeknete =
p0znáte mou námahu, pochopíte nedostatek mého umení, neschopného vysloviti
nevyslovitelné.

6. (I., 86, z r. 1821.) Chvála milenčinjch očí. Jedna z nejstarifeh. ještě čistě

130