Vltavou, dojmy r,řelévajíCI se v mIlostné tou~ení. Zvýšenec, pový§ené slunce.
Zlatolýčí, zlaté lyčí. Leština, lesík z lýskových křovin. Větrnina, slovo utvořené
napodobou mluvy Polákovy, vanutí větru. ZmUelý, milouěký, oblíbený. Ochlad,
chládek.

Buď vůle tvá. Báseň z r. 1828, po prvé otutěná tého~ roku v "Casopise pro
katolické duchovenstvo", iehož byl Celakovský korektorem; v korespondenci
s důvěrným přítelem a knězem Kamarýtem, jeho~ náboženský názor tato
básnická modlitba rovněž vyjadřovala, pověděl básník, že se v ní pokusil o
jakýsi střed mezi slohem prostonárodním a letem lyrickt"m a upozorňoval solili
na "jednoduUf jazyk" skladby, skutečně klasicky mohutné ve své prostotě a
vroucnosti, která si vynutila i živý podiv Březinův. ·Srovnána s Puchmajerovou
"ódou o vdikosti božské", s níž názorově souvisí, svědčí netoliko O nesmímém
pokroku básnické mluvy české, ale i o prohloubení nábo~enského citu, sice
v rámci věrně katolického, přesvědčení, jemuž se Celakovský nikdy neodcizil,
ale s oním vztahem k Bohu, který přesahuje okruh jednotliýých konfesí. I zde
vidíme, jak české klasicistické nazírání zachovalo stále ducha kfesť:tnsHho.
Oskvívá, ozařuje. Podkaliti, zakaliti.

Jasně osvícmému Rudolfu, knížeti Kinskému. Rudolf knae Kinský (I802-I836),
pán na Chocni a president zemské vlády hornorakouské, spoluzakladatel Matice
Ceské a vůbec národně uvědomělý nechtic český, podporoval v nejvyUí hmotné
tísni Celakovského až do své předčasné smrti. Celakovský mu věnoval r. I832
čtyři ódy horatiovské, z nichž tato třetí, psána strofou alkaiskou. Reslovaný
'štít, ~tít nesoucí heslo. U pevnělejší, u~evněněj§í.

Růže stolistá. O tomto výběru z ,.Ruže stolisté", dvojdílného cyklu milostné,
přírodní, meditativní a filosofické lyriky, kterému Celakovský dal goethovský
podtitul "báseň a pravda", platí totéž, co bylo pověděno o antologii z Kollárovy
"Slávy dcery". Neběželo zde o to, ukázati geneticky, kterak z věnce
milostných básní "Pomněnky vatavské" (1831), věnovaných snoubence básníkově
Marii Ventové a psaných t. zv. slohou Kisfaludyho (tři slohy vesměs ve
4stopých trochefch s rýmovaným sestavením AbAbCdCdEEff) vznikl (r. 1840)
.cyklus o 100 básních, rozčleněný do dvou částí zcela pravidelných. Osobní zážitky,
z nichž vznikla tato lyrika, naprosto nebyly hlediskem výběru. Ale ani jsme
nepřihlí~eli k tomu, aby vysvitl jen poněkud úplně plán sbírky a osnova její;
.docela pak nechali jsme stranou romantickou přI rodní filosofii Baltzerovu, která
se ozývá v II. dílu básně. Přidrželi jsme se výhradně detele slohového a to
v nejvyUím smyslu slova: kterak Celakovský pro klasické pojetí lásky a života,
národně kulturních otázek a mravní kázně osobní nachází formu klasickou,
'tfpisující stručnou až ke gnomičnosti, pádnou a věcnou, ale na rozdíl od Kollára,
od něhož se jinak právě v "Růži stolisté" vydatně učil, nikoliv rétorickou. I
zastoupeny jsou poměrně nejvíce vedle básní milostných, čísla krajinářská (6),
pak didaktika, zabývající se (7) mravní kulturou života (5), neb klasickým
úsilím o jazyk a básn:ctví (4); z čísel vlasteneckých vybráno jediné, ale
nejjadrnějK Výbornou pomůckou k pochopení ,.Rl1že stolisté", jež nechce býti jen
čtena, nýbrž studov'ána, jest vydání Fr. Bílého s výkladem a rozborem (II. vyd.
1894), z něhož převzaty některé na§e poznámky. Správné místo dílu v tvorbě
Celakovského vytkl F. X. Salda v jubilejním článku z r. I899 ,.Náš nejstadí
klasik" (dnes F. X. Salda Juvenilie 1925, str 305) praví-li, aniž zatajil své
výhrady kritické o umělosti, která v "Rl1ži stolisté" namnoze zastírá skutečné
umění: "Ale jak eminentně umělecký je celý program: podati v takové, do
krajnosti harmonické a se symbolickým tajem složené knížce, celý svůj názor
·0 světě, bohu, člověku, společnosti.. ani na svou filologii nezapomínajíc. Je
to taková filosofická konfese uzralého člověka a přehled celého lidského babelu.
A filosofie? Jaká je to filosofie Stolistky? Myslím, že jest to docela patrno,
jak je to podstatně estetismus, co mluTí z knihy, Krása, lad, harmonie, usmíření

'144