souvisící nějak s ť::echovou výpravou černomořskou a obrá·
žející jeho nadšení pro východní a jižní Slovanstvo.

Vstup "ť::erkesa" ť::echova připomíná poněkud první
oddíl stejnojmenné romance Pflegrovy; dva jezdci, junák
a stařík, klušou skalami a úvaly kavkazskými, u Pflegra
ť::erkesové, u ť::echa kozáci. Kdežto však Pfleger vpadá
hned do dějového středu, předesílá malebný a rétorický
Čech vlastnírnuepickému vypravování dosti rozsáhlý úvod,
založený na rozporu mrtvého klidu osamělé přírody a ně·
kdejších ruskočerkeských bojů. Protiklad ten jako by byl
vyňat z lyriky Lermontovovy, ale Kavkaz, jak jej líčí starý
bodrý kozák v elegické své samomluvě, není již dávno
Kavkaz třicátých a čtyřicátých let, který znal básník
,,!zrnajila beje" a "Hadžiho Abreka". Čech maluje tu obraz svého
Kavkazu podle dojmů z r. 1874, týž, jaký obsahují úvodní
kapitoly "Upomínek z východu", komentující právě tuto
partii "Čerkesa". Celá řada zvukových i barevných, přírod.
ních i kulturních kontrastů, nakupených ve zdobné řeči
hovorného kozáka, tvoří takřka malebný výklad ke slovům
cestopisu "Kraj tento, náhle umlknuvší po divém lomozu
válečném, upomíná na pusté jeviště, na němž nedávno
odehrálo se velikolepé hlučné drama. Zůstaly tu jen kulisy."
Avšak neepický tento prolog nemíjí se zamýšleného cíle:
poučné,ba přímo informační podání posledních bojů rusko·
čerkeských zastřeno jest tak hustými úponkami přírodní
malby krajiny panensky krásné a zalito tak mocným prou·
dem elegické nálady, že čtenář ani necítí, jak básník nená·
padně rozvírá listy dějepisné učebnice, nýbrž mimoděk
podléhá v·roucnosti poetově, oddávající se úplně lidu
i kraji.

Po kontrastu tragickém protiklad nižšího řádu. Povahy
obou kozáků jsou postaveny příkře proti sobě: stařík ži·
votem zocelený sedí pevně v sedle, kdežto mladý jeho druh
se sklání zádumčivě a podlomeně pod osobně citovým ho.
řem. A zde teprve navíjí Čech vlastní nit dějovou.

Erotický příběh mladšího kozáka jest novou obměnou
motivu, jejž básnictví ruské od "Kavkazského pleníka"
zno
105