konalovati ji podle humanistického ideálu
formalistického; tlumočili v překladech velké vzory
Idasické; vnášeli do spisovatelstvi, které tak dlouho
posluhovalo výhradně náboženským sporům,
pokročilé metody vědecké. Nejkrásněji snažení
tohoto národního humanismu českého osvědčil
vynikající právník Viktorin Korne! ze Všehrd, jenž
v rozsáhlém· díle podal zároveň úplný i kritický
obraz vyspělé a rozvité právní kultury české,
kterou dovedl zároveň pojmouti historicky i
obhájiti její tradični neporušenosti proti úskočným
záměrům romanistů. Poctivého a ušlechtilého
Čecha neproJevil pouze v úz~ostlivé péči o ryzost
mateřštiny, která se tu odvážila na předmět
vědecký i na výraz složité umělosti, nýbrž zvláště
čistě lidským smýšlením, ujímajícím se
utlačených a ztotožňujícím právní cit s křesťanskou
spravedlností. Zde byl opravdu humanismus
průchodem k humanitě.

Z humanistického pokroku těžila vydatně
populárně vzdělávací próza česká, která hojností
a rozmanitostí plodů i významem pěstitelů \Úplně
zastínila krásné písemnictvi. Hojně byly
vydávány spisy přírodovědecké a lékařské, dila
státnická, s největší oblibou však cestopisy, a to zvláště
záznamy původních cest do Palestiny, kde
nábožný duch český hledal stopy Spasitelovy, šíře
zároveň své vědomosti o 2iemfch 'a návodech,
Skutečného mistrovstvi dosáhla však česká
próza v XVI. ,a ,XVII. věku v jediném oboru: v
dějepisectvi. Veliké události politických i
náboženskýchdějin naplňovaly nepřetržitě zemi a
nedopřávaly generacím ani, aby v klidu vydechly.

16