~ T ERUDOV A vloha evokační byla tak silná a
1 "'J suverenní, že malostranské scenerie jeho mládí

dovedeme si dnes stěží představiti jinak než
právě v Nerudově neobyčejně malebné, rušné a bar.
vité interpretaci. Neruda posvětil a syým způsobem
přebásnil strmou Thunovskou ulici s Novými záme
•ckými schody, bizarní Janský vršek s grandiosní ku.
lissou Lobkovicova pafáce,spočívající na tmavozele.
ném pozadí Petřína, poslední nejpříkřejší partii ulice
Ostruhové,uzavřené temným a kalným schodištěm
Radničním i renaissančně hrdou a radostnou stavbou
paláce Schwarzenberského; ba Nerudova »Svatovác.
lavská mše« dala nové ladění stínům svitům a
pableskům lodi svatovítské, také zvonková hudba v Loretě
hraje dnes melodií, kterou do ní vložil Neruda. Setkal
si v 60. a 70. letech ze vzpomínky a z touhy vlastní
Malou Stranu, s nejednou rozmarnou pointou
genrovou, s tak četnými uměle vyvolanými lyrickými kouzly I
elegické reminiscence, cvičený zrak milovníka pitto.
reskních pohledů, do celující imaginace pracovaly na
tomto obraze tak osobitém. Proti ukvapeným závěrům
kulturních dějepisců, kteří ve shonu po dobových do.
kumentech zahrnují mezi ně úplně neprávem i
transformace básnické, bude nutno uvědomiti si konečně,
že Stará Praha Nerudova,Stará Praha Karoliny Světlé,
Stará Praha Zeyerova jsou tři města zbudovaná z reál.
ních motivů fantasií básnickou. II Nerudy řídí ji svěží
a živý smysl pro pitoresknost, u Karoliny Světlé váš
•ni~ sklon ke kontrastům citově rozechvívajícím,
u Zeyera vřelý lyrismus elegického pathosu.

12