»Radost i žal my přežijem,
my přežijem cokoli!
Nač ale náhlá slza ta

vždyf mne to už nebolí?«

Vystačil-li Neruda v »Písních kosmických« jedinou
methodou básnickou, nevystačil přece jediným stilem;
sotva která N erudova kniha spojuje a kříží tolik
různých a vzájemně cizích slohů poetických. Zdá se, že
Neruda, když byl se odmlčel na tak dlouhá leta,cítil
se nucena experimentovati a zkusmo hledati svůj
výraz, nikoliv nepodoben rekonvalescentu, jenž přestáv
těžkou a vleklou chorobu, znovu se tápavě a nejistě
zkouší v chůzi. Není bez zajímavosti sledovat, jak
Neruda postupně v »Písních kosmických« vystřídává
trojí lyrický stil, právě jako v 60. a 70. letech vystřídala
jej česká poesie: stil lehkého popěvku prostonárodního
rázu, stil veřejné chansony vtipně pointované a stilbás
•nické rhetoriky, založené na mnohoslovných parale=
lismech a na skvělých antithesích. Celá třetina knihy,
chronologicky, tuším, nejstarší, zbásněna jest naivním
lyrickým uměním, co nejúžeji spřízněný!U s Hálko=
vými» Večerními písněmi «, které ostatně N eruda cenil
velmi nízko: lyrické anekdoty o hrách a rozmarech
lásky vypravují se důvěrným a hravým tónem a
vyostřují se galantním žertíkem; nejen celá temperatura
erotiky šfastné a srdečné, ale i obrazy a obraty, epi=
theta a zdrobneniny připomínají úmyslně lidovou píseň.
Leckdy přimísí N eruda k těmto písňovým živlům ješte
groteskní prvky feuiUetonistické: šprýmovný nápad

76