mravně núboženské hnutí zprvu ráz pravověrný a bylo
podporovúno jak císařem Karlem, tak i arcibiskupem
Arnošt,'1ll z Pardubic; mířilo zprvu hlavně proti úpadku kázně
v knt'žstnl i pokleslé mravnosti v obci věřících. Velký vliv
mt'lo pusobellí nt'kolika slavných kazatelů pražských, jako
byl Nt'll1l'c augustián I{on •.... .ul z Valdhúz, kazatel v chrámě
l\'llskl'l11 ( ; l;~m)). kter)' také pro studenty napsal Postilu
pozdt'ji dn t'eštiny pi'cložcnou, a .Jan l\Ulíč z Kroměříže,
dÍ"Íve notář' v kanceláři královské, potom kazatel u sv.
Mikulúšl' a sv. Jiljí v Praze. Byl obžalován od mnichu u
papežské stolice a v Avignoně umřel (:137,1). Do samého
sti'l'du chiliastického myšlení ~filít~ova uvádí Libclllls de
AI/fichri,<do. Zachovaly se také české modlitby Milíčovy,
Nadšl'llého zastállc(, našel již za živa v proslulém učl'nci.
,'pařížském mistru.< Vojtt'chu Haúlwvu z .'t,žo\"a (:1388L
K nim Sl' druží ~la\"l1ý theolo~ a doktor p:-třížský )Iatl-j
z .'ano\'a (; 1:~9-t). kter5' působil především sv5'mi
promluvami. v níchž horlil proti uctívání obrazu i ostatků svat~'ch
a hlásal blízké pi'íští Antikristm'o. Ve svém st,;žejním díle
latinskl'm Rcqll[a(' Vcfcris cf .vori Tcsfcwul/fi (1392)
podúvá zdrcující kritiku soudobé církw' s jejím formalismem,
tradi('ností i se sociálními ki'i\'dami: od chiliasmu se zde
pl)\'znáší k '~l'sk~'m zásadám refOl·maěllím.

Nikdo z těchto buditelů 11l'zasáhl přímo do čl'ského
písl'mnictví. ah' jl'jich žákl'm byl přední prozaik starol'esk)'
na :',lllll'lll prahu ře"kl' J't·fornnrt'. Tom;'\;' Zl' '"'títní-ho (asi
133:1-1-105\. Psal se "panošI'. t. j. nižší šlechtic. nemaje
tolik p('IH~'Z ani statku. ab:,>' žil po pansku: náleželoť mu
kromt> t \TZl' na Stítném u Ziro\'l1Ícc pouze něco platú v
jin)'('h vsech okolních. Byl mezi pn'ními žáky nO\'ě
založeného vysokého u('l'ní Karlova. na fakultě artistické zjednal
si poznání sti'cdo\'l'ké scholastiky, mmw to čítal otce
církevní a spisy ub"ahu mra \'t)\\('nc-ho. Gradu nenabyl. n~'brž
\Tátil se do rodl1l' vsi. OŽl'llil sc a \'ěnoval se vwho\'ání
dítek, jichž mČ'1 pl't. Do Prahy však zajížděl. ~\'Iáštl> když
tu púsobili Konrúd z \·aUhúz a MilíČ. ~Iilíče poslouchal
wlmi horli\'Č'. neboť i'ám se jmenuje ducho\'ním synem
jeho. Psáti počal brzo po ná\Tatu z Prahy a \'vložil nejprve
svúj kh-sťansko-fi\osofick~' názor na S\'Č't \' Řcčech
besed/lidI. Spis má ráz hovoru mezi otcem a dětmi: děti táží se
otce po Bohu. andělích, po stvoh:~ní č\o\'čka, po pádu a
napra\'e!1í jeho, otec jim \'še vykládá. Okolo r. 1390 dílo to
přepracováno k tako'\'l~ dokonalosti. že se pak pokládá za

3-1