hlavně v otázce jazykové důsledný nacionalismus, ale
chopili se při svém oposičním zápasu s velkou rozhodností
programu státoprávního, jehož si ve svých raných fázích
valně nevážili. V radikalismu se setkávali s mládeží, která
se klonila spíše k socialismu, a to mnohdy krajního křídla
marxistického, volala po všeobecném právu hlasovacím,
domáhala se vydatných sociálních reforem, hlavně ve
prospěch dělnictva a žen. Výrazem tohoto spojení radikalismu
politického a radikalismu sociálního, vycházejícího z řad
dělnických, byla Omladina, která jako myšlenkové hnutí
zachvacovala celou mládež: ideové rozvití a prohloubení
jejích zásad spadá však do začátků období následujícího.

Vůdčí politické myšlenky této doby pronikaly vydatně
do písemnictví krásného: zaznívá v něm stejně rozhodně
nacionalismus jako státoprávní nadšení se svými kořeny
historickými, takže kult národního jazyka a samostatného
státu českého utváří pravý obsah češství sice obranného,
ale velmi sebevědomého, jak o tom mluví především
tendenční poesie Sv. Čecha. Ač vlastními nositeli literatury
stejně jako politiky jsou příslušníci měšťanské třídy, přece
se spisovatelé rozpomínají na selské kořeny svého rodu a
opěvuji, s J. V. Sládkem v čele, českého zemědělce jako
nejzdravější a nejbezpečnější jádro národa. Současně pak
vítají spisovatelé jako »hrdinu budoucnosti« dělnického
proletáře v jeho zápase o ochranu, právo i moc. U všech
vůdčích literárních mluvčích této doby, u Nerudy jako u
Sládka, u Sv. Čecha jako u Jar. Vrchlického shledáváme
živé projevy sympatií se sociálními požadavky dělnickými;
mnozí 'básníci, jako Sv. Čech neb J. V. Sládek je klidně
smiřují s apoteosou zemědělce, která pouze u J os. Holečka
ústí do filosofie selství.

Měrou vydatnější než kdykoliv předtím česká politika
projevuje zájem o otázky zahraniční. České sympatie
náleží především francouzsko-ruské dohodě r. 1891, neboť
k oběma spojencům, k francouzské republice od počátku
let 70. a k carství ruskému od dob obrozenských, se
upínaly naděje národa, čemuž nasvědčuje také orientace
literární. Důvěra v Rusko se stupňovala válečnou i politickou
pomocí, kterou v 1. 70. poskytlo osvobozujícím se
slovanským národům na Balkáně. Tajně, ale horoucně očekávali
Čechové a zvláště Slováci, od Mad'arů krutě utiskovaní, že
v hrozícím evropském konfliktu se ruské zbraně postaví
za národně politickou nezávislost jejich zemí. Sv. Čech

327