náboženskosti katolické poměr venkovanův k smrti, k hrobu
a k věčnosti.

Umělecká prostota, jíž J. V. Sládek došel jedinečnou
dušeW1í kázní, byla v jeho období vzácnou hodnotou. Jak Sv.
Čech, tak Jar. Vrchlický přetížili český verš živly řečnickými
a malebnými a odvedli jej od živé' mluvy české. Sládek
naopak zdůraznil ;prvky melodické a zároveň se navrátil po
nerudovsku k prostonárodní tradici. I jinak vrátil poesii jejím
původním kořenům v oblasti lyrické; cit, ničím nezastíraný
a nekalený, jest vlastní inspirací jeho tvorby, zaléhaje i do

jeho básní meditačních. .

Ovocem amerického pobytu byly kromě lyriky i četných
překladů feuilletony a studie, otiskované v»Národ.listech«,
»Lumíru« a »Osvětě« a shrnuté 1914 Ferd. Strejčkem do 2
sv. Amerických obrázků a jiné prózy. Jsou to práce dvojího
druhu. První, ze školy nerudovské, jsou lehké feuilletony,
spojující vzdušnou a světelnou krajinomalbu americké
přírody lesní i vodní s charakteristikou národních i plemenných
typů. Studie Sládkovy o veřejném a duševním životě v
Unia o zbytcích národů indiánských chtějí za informaoním
účelem látku vyčerpati, a proto vedle poznatků vlastních
spoléhají také na literaturu. Úvaha První století americké
republiky (1876) jest důležitá i tím, že v ní po prvé promluveno
po česku soustavněji o písemnictví angloamerickém.

Básnické překlady Sládkovy doplňují charakteristicky jeho
tvorbu původní; převahu v nich má zejména literatura
anglická, nejzdařilejší ;pak jsou převody poesie písňové; na př.
R. Burns, od něhož se J. V. Sládek mnohému pro svou vlastní
tvorbu naučil, se čte v Sládkově přebásnění jako v originále.
K americkému pobytu Sládkovu se přímo poutá překlad
indiánského eposu H. Longfellowa »Píseň o Hiawatě« (1872
a přeprac. 1909) a Bret Hartových »Kalifornských povídek«
(1874 a 1909). Z moderního anglického básnictví přeložil:

Byronovy »Hebrejské melodie« (1890, paralelně s Jar.
Vrchlickým), »Výbor z písní a balad Roberta Burnse« (1892) a
větší skladby básnické baladika S. T. Coleridge (1897). R.
1894 jal se překládati Shakespeara, jejž dovedl r. 1912 ke
sv. 33., kdy nad nedokončeným »Jindřichem VI.« zemřel.
Dokončení této hry a překlad čtyř zbývajících dramat
převzal Ant. Klášterský. Sládkovo přebásnění vyniká svěžestí
mluvy a lyričností výrazu hlavně ve veselohrách. Ze
švédštiny přeložil J. V. Sládek umělé epos hrdinské »Píseň

354