a barvitým kresli výrazné hlavy literární, pravidelně
užívaje při tom materiálu životopisného a anekdotického,
zevrubných parafrází obsahu, pronikavých rozborů technické
stránky básnické. Jeho kritické essaye seřazeny jsou ve
sbírkách: Básnické profily francouzské (1887), doprovod
k jeho výborům z novodobé poesie francouzské; z 'Ůstatních
jsou důležité Studie a podobizny (1892) a Nové studie
a podobizny (1897), obsahující studie o českých básnících,
Erbenovi, Bozděchovi, Kollárovi jako básníku sonetů, P. J.
Šafaříkovi a V. B. Nebeskému jako poetům, Sv. Čechovi
aJ. Nerudovi.

Překlady Jar. Vrchlického přesahují rozměrem jeho díla
původní. Básník otevřel jimi nové světy české literatuře
a ukázal formální schopnost českého jazyka, verše a rýmu
i při úkolech nejtěžších; vtělil českému pís~mnictví
klasická díla vůdčích evropských národů; jako šťastný
kulturní zprostředkovatel pracoval k tomu, co Goethe
případně pojmenoval »světovou literaturou«. Nejdůležitější jsou
Vrchlického překlady z moderní francouzské literatury a
vlašské renesanční i soudobé, protože měly tak oplodňující
vliv na básníkovy ideje i jeho formy.

Z francouzského básnictví Vrchlického zajímal
především Victor Hugo a jeho škola i další básníci do konce
80. let. Jsou tomu věnovány výborné antologie: Poesie
francouzská nové doby (1877) a Moderní bá8níci
francouzští (1893); pak překlady z vůdčích básníků
francouzských v XIX. věku, jmenovitě z V. Huga, v Leconta de
Lisle, z Baudelaira, kromě toho některá dramata klasická,
Corneillův »Cid« (1899), Molierův »Lakomec« (1899),
Voltairova »Zaira« (1922) a archaisující hrdinská komedie
moderní, Rostandův »Cyrano de Bergerac« (1898).

Nejsoustavněji překládal Vrchlický básnictví vlašské,
přihlédaje jak k období renesančnímu, jehož hlavní díla
k nám uvedl 'všecka, tak k moderní poesii italské. Nejvíce
naň působil ze starých Vlachů Dante, z básníků moderních
pak klasik pesimismu a mistr básnictví filosofického
Leopardi a Carducci, obnovitel antiky ve vlašském verši. Z
renesančního písemnictví vlašského přeložil Vrchlický,
vesměs v složitých veršových tvarech originálů, díla Dantova:
»Božskou komedii« (1879-1882), »Nový život« (1890) a
»Lyrické básně« (1891); Petrarcovy »Tři kanzóny« (1900);
Tassův »Osvobozený Jerusalem« (1887) a »Výbor lyriky«
(1906); Ariostova ~)Zuřivého Rolanda« (1892-3) a
Míchel
370